ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1426.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1426/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně J. B., zastoupené JUDr. Ivanem Werlem, advokátem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2, PSČ 594 01, proti žalovanému Mgr. Pavlu Schollemu, advokátu, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 1371/16, PSČ 674 01, jako správci konkursní podstaty úpadce B. B., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 4 Cm 61/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 9 Cmo 26/2011-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 9 Cmo 26/2011-90, potvrdil rozsudek ze dne 21. října 2010, č. j. 4 Cm 61/2009-42, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
Odvolací soud – cituje ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný sepsal sporné nemovitosti (ve vlastnictví žalobkyně) do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce po právu.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007 – dále jen „o. s. ř.). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (založené na argumentaci, podle níž sporné nemovitosti byly do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce sepsány neprávem, vzhledem k tomu, že žalobkyně je jejich vlastníkem), které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, plně odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu. K tomu srov. např. rozhodnutí ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 176/2004, ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, a ze dne 31. května 2006, sp. zn. 29 Odo 707/2004, uveřejněná pod čísly 72/2005, 27/2003 a 40/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. června 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu