ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.2165.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2165/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Bodysun, s. r. o., se sídlem v Brně, Pod sídlištěm 1, PSČ 636 00, identifikační číslo osoby 25 32 67 16, zastoupené JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. Antonínu Strouhalovi, advokátu, se sídlem v Brně, Dvořákova 635/4, PSČ 602 00, jako správci konkursní podstaty úpadkyně L. B., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 151/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2011, č. j. 10 Cmo 21/2011-159, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. září 2011, č. j. 10 Cmo 21/2011-159, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 16. prosince 2010, č. j. 4 Cm 151/2008-128, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném určení pravosti pohledávky za úpadkyní ve výši 3.013.835,60 Kč.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, na ustanovení §657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a na ustanovení §118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala,
že by úpadkyni na základě smluv ze dne 3. května 2001, 9. listopadu 2001, 14. listopadu 2001 a 30. listopadu 2001 peněžní prostředky v těchto smlouvách určené přenechala. Současně shledal správným závěr soudu prvního stupně, podle něhož úpadkyně závazky z titulu smluv o půjčce neuznala.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., spatřujíc zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu „v tom, jak soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy v důsledku způsobu provedení dokazování“.
Namítá, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají oporu v provedeném dokazování, když výsledek dokazování, respektive hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Dále soudy nesprávně aplikovaly „procesní předpisy“, když nepřipustily provedení dalších důkazů a způsobem, jakým aplikovaly ustanovení občanského soudního řádu ohledně koncentrace řízení, zkrátily žalobkyni na jejích procesních právech, o kterých navíc nebyla řádně poučena.
Dovolatelka poukazuje na obsah provedených důkazů a uzavírá, že „právě způsob, jakým by měl soud hodnotit důkazy v řízení provedené, je v rozporu s procesními normami a právy žalobkyně, kdy tímto je ve věci dán zásadní právní důvod spočívající v potřebě narovnání obecného postupu soudu z hlediska hodnocení důkazů“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Samotné hodnocení důkazů totiž nelze − se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. − úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř.
Zásadně právně významným neshledává Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ani z hlediska výhrad dovolatelky, podle nichž soudy nižších stupňů v rozporu s ustanovením §118b o. s. ř. neprovedly navrhované důkazy (výdajovými pokladními doklady opatřenými podpisem úpadkyně). Je tomu tak již proto, že v tomto směru odvolací soud uzavřel, že i když soud prvního stupně důkaz těmito listinami neprovedl, v důvodech hodnocení uplatněného nároku vzal v potaz jejich existenci (ať již ve vyhotoveních opatřených podpisem úpadkyně či nepodepsaných), a to se závěrem, že „ve světle ostatních provedených důkazů nemají žádnou důkazní hodnotu“, jelikož „byly totiž vystaveny, aniž by k předání peněz skutečně došlo“.
O tom, že smlouva o půjčce je smlouvou reálnou, pochybnosti rovněž nejsou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2004, pod číslem 110).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu