ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3150.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3150/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí , se sídlem v Praze, Letenská 15, PSČ 118 10, zastoupené JUDr. Janem Nekolou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, proti žalovanému Mgr. Lukáši Raidovi , jako správci konkursní podstaty úpadce Union banky, a. s. „v likvidaci“, identifikační číslo osoby 41 03 42 61, zastoupenému Mgr. Andreou Žatkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě – Přívozu, Teslova 1125, PSČ 702 00, o vyloučení částky 71.347.782,53 Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 91/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2013, č. j. 6 Cmo 28/2012-166, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 22. června 2012, č. j. 32 Cm 91/2006-147, Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (Česká republika – Ministerstvo financí) domáhala vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce Union banky, a. s. „v likvidaci“) vyloučení částky 71.347.782,53 Kč ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 32.280,- Kč (bod II. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „o. s. ř.“), jako objektivně nepřípustné, když dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ( které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Na uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne – oproti mínění dovolatele – z ustanovení §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a ze závěrů podaných k této otázce např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněném pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. O tom, že v posuzované věci jde o spor vedený na základě konkursního řízení vedeného podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (o spor vyvolaný konkursem), pochyb není.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2014
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu