ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.4285.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 4285/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobkyně AGROTEC a. s., se sídlem v Hustopečích, Brněnská 74, PSČ 693 01, identifikační číslo osoby 00 54 49 57, zastoupené JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Břeclavi, Fintajslova 1352/27, PSČ 690 02, proti žalovaným 1) Vítkovské Obchodní s. r. o., se sídlem ve Vítkově, Švermova 238, PSČ 749 01, identifikační číslo osoby 25 87 41 95 a 2) J. B., zastoupené JUDr. Radimem Bartoněm, advokátem, se sídlem v Ostravě -Vítkovicích, Kutuzovova 547/13, PSČ 703 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 402/2011, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. dubna 2013, č. j. 4 Cmo 309/2012-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. února 2012, č. j. 32 Cm 402/2011-58, mimo jiné zrušil ve vztahu ke druhé žalované směnečný platební rozkaz ze dne 21. září 2011, č. j. 32 Cm 402/2011-13, kterým původně oběma žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 4.000.000,- Kč s 6% úrokem od 29. srpna 2011 do zaplacení, směnečnou odměnu 13.333,33 Kč a náklady řízení, a žalobkyni uložil zaplatit druhé žalované náhradu nákladů řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. dubna 2013, č. j. 4 Cmo 309/2012-93, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že směnečný platební rozkaz ponechal ve vztahu ke druhé žalované v celém rozsahu v platnosti (výrok I.), žalobkyni a druhé žalované nepřiznal „navzájem“ právo na náhradu dalších nákladů řízení (výrok II.) a druhé žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 377.070,- Kč.
Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně, který uzavřel, že žalobkyně uplatnila směnku v rozporu s dohodou uzavřenou s druhou žalovanou – dovodil, že podmínka pro uplatnění směnky („realizace zástavního práva ke skladním listům“) je neplatná pro neurčitost a nesrozumitelnost (§37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku), jelikož z ní „nelze seznat, k jakým zcela konkrétním skladním listům by mělo být žalobkyní jako věřitelem realizováno zástavní právo“.
O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vycházeje při určení odměny za právní zastoupení z vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podala druhá žalovaná dovolání, zdůrazňujíc, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena – otázky platnosti vzniku směnky v případě neplatného směnečného vyplňovacího prohlášení, ať již jako celku nebo jen některé z podmínek vyplnění v něm sjednaných“.
Zdůrazňuje, že trpí-li směnečné vyplňovací prohlášení vadami, pak „zde není platného právního základu – předpokladu pro vyplnění blankosměnky, k níž se prohlášení vztahuje, a uvažovaná směnka tak nemůže platně vzniknout“. „Při existenci směnečného vyplňovacího prohlášení (či obecně jakékoli směnečné smlouvy) je třeba na ně a blankosměnku, resp. na posléze vyplněnou směnku pohlížet jako na nedílný celek v tom smyslu, že vada prohlášení musí mít za následek neplatnost směnky, kterou právě a jedině bezvadné prohlášení mohlo/mělo uvést v život“.
Konečně dovolatelka poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí o nákladech řízení „má základ v Ústavním soudem již dne 17. dubna 2013 zrušené vyhlášce č. 484/2000 Sb., když příslušný zrušující nález byl sice vyhlášen ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. až dne 7. května 2013, tj. po vydání napadeného rozhodnutí, ovšem ještě před jeho doručením dovolatelce“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání druhé žalované proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka (ve vztahu k těmto výrokům) spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14).
Dovolání druhé žalované proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud podle téhož ustanovení občanského soudního řádu odmítl jako nepřípustné, když závěr, podle něhož vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu není důvodem neplatnosti směnky, je judikaturou Nejvyššího soudu konstantně zastáván (k tomu srov. např. rozsudky ze dne 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3317/2007, a ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007, uveřejněné pod čísly 38/2010 a 84/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 680/2008 a usnesení ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 336/2010).
Současně (bez vazby na shora uvedené) nelze přehlédnout, že druhá žalovaná směnku (původně blankosměnku) podepsala jednak jménem výstavce (první žalované) [jako jednatelka], jednak v postavení směnečného rukojmího (jako fyzická osoba), jako jednatelka první žalované souhlasila s uznáním směnkou zajištěné pohledávky první žalovanou (za kterou při uznání závazku jednal prokurista Ing. V. B.) a prohlásila, že si je vědoma důsledků uznání na její postavení směnečného „ručitele“, jakož i to, že k datu uznání závazku byla stále jednatelkou první žalované [funkce jednatelky druhé žalované zanikla (až) 6. května 2010]. Nelze tak mít pochybnosti o tom, že si byla vědoma faktu, že zástavní právo ke skladním listům nevzniklo a (byť jen konkludentně) se „změnou“ co do podmínek vyplnění blankosměnky souhlasila.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu