ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.4583.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 4583/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobců a) D. T. a b) S. R. , společně zastoupených JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Šumavská 991/31, PSČ 120 00, proti žalované CLMT a. s. , se sídlem v Jihlavě, 5. května 3315/10, PSČ 586 01, identifikační číslo osoby 60281308, zastoupené Dr. et Mgr. Jiřím Taišlem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, PSČ 186 00, o zaplacení 3.521,03 USD s příslušenstvím a 2.791.583,27 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 138/2011, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2014, č. j. 5 Cmo 317/2013-679, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2014, č. j. 5 Cmo 317/2013-679, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 8. srpna 2013, č. j. 56 Cm 138/2011-572, Městský soud v Praze nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení.
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci žádosti žalované o osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení, když předchozí usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2013, č. j. 5 Cmo 317/2013-638, k dovolání žalované Nejvyšší soud zrušil usnesením ze dne ze dne 7. května 2014, č. j. 29 Cdo 215/2014-665, jež je veřejnosti přístupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách.
Nejvyšší soud přitom ve svém zrušujícím rozhodnutí uložil odvolacímu soudu zabývat se majetkovou situací žalované a zohlednit závěry přijaté v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 1997, sp. zn. 11 Cmo 18/97, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněných pod čísly 6/1998 a 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 6/1998“ a „R 99/2013“.
Odvolací soud ve svém druhém rozhodnutí vyšel z toho, že žalovaná 18. listopadu 2013 zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 143.060,- Kč, čímž - podle názoru odvolacího soudu - došlo ke změně skutkového stavu oproti tomu, jaký zde byl při jeho předchozím rozhodování. Odvolací soud uzavřel, že „přinejmenším v době aktuálního rozhodování“ nelze žádosti žalované o osvobození od soudního poplatku vyhovět, a to ani částečně, neboť „nyní již pojmově nelze hovořit o tom, že poměry žalovaného zaplacení soudního poplatku neumožňují, neboť to zkrátka umožnily.“ Navíc by ani případné osvobození od soudního poplatku nemohlo vést k jeho vrácení s ohledem na §138 odst. 1 in fine zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o §237 o. s. ř., uplatňujíc přitom dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka úvodem zdůrazňuje, že soudní poplatek uhradila v tísni, neboť rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků nabylo právní moci, a tudíž hrozilo odmítnutí jejího odvolání ve věci samé pro neuhrazení soudního poplatku.
Podle dovolatelky odvolací soud zcela rezignoval na vlastní projednání a posouzení její žádosti, přestože je osvobození od soudních poplatků „procesním institutem, který platí po celou dobu řízení, pokud není soudem osvobození zrušeno“, a žádost o osvobození od soudních poplatků tak není vázána na konkrétní poplatek či zálohu na provedení důkazu.
Dovolatelka uvádí, že podstatou žádosti o osvobození od soudních poplatků je dosáhnout toho, aby soud po celou dobu řízení respektoval neuspokojivé majetkové poměry účastníka a v případě vzniku jakékoli poplatkové povinnosti tyto úhrady po účastníkovi v průběhu řízení nepožadoval. Skutečnost, že podle §138 odst. 1 o. s. ř. nemůže být jednou uhrazený poplatek vrácen, proto soud nezprošťuje povinnosti projednat žádost o osvobození od soudních poplatků a přezkoumat poměry účastníka.
Kdyby platila teze odvolacího soudu o odpadnutí důvodů rozhodování o osvobození od soudních poplatků zaplacením konkrétního soudního poplatku, pak by dle názoru dovolatelky „fakticky jakékoli opravné prostředky proti rozhodování nižších soudů o přiznání osvobození od soudních poplatků ztrácely smysl.“ Nadto, přístup odvolacího soudu, který žádost o osvobození od soudních poplatků zjevně restriktivně váže pouze na konkrétní soudní poplatek za odvolání, vytváří překážku věci rozhodnuté pro podání další žádosti z týchž důvodů, konstatuje dovolatelka s poukazem na závěry učiněné v R 99/2013.
V projednávané věci podle dovolatelky není vyloučeno, že v průběhu řízení vznikne potřeba složení dalších úhrad, např. záloh na provedení důkazů. Vzhledem k tomu, že u ní nadále trvá nepříznivá majetková situace, jež se zhoršuje, dovolatelka trvá na přiznání osvobození od soudních poplatků pro následné řízení.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při posouzení hledisek rozhodných pro osvobození od soudních poplatků odchýlil od závazného právního názoru Nejvyššího soudu. Dovolání je i důvodné.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
V projednávané věci si nelze nepovšimnout, že žalovaná soudní poplatek za odvolání uhradila již 18. listopadu 2013, tedy ještě před vydáním prvního zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu. Již tím, že předchozí dovolání projednal a rozhodl o něm tak, že zavázal odvolací soud přezkoumat majetkové poměry dovolatelky, Nejvyšší soud implicitně vyjádřil, že i přes faktické zaplacení soudního poplatku z odvolání se žádost dovolatelky o osvobození od soudních poplatků nestala bezpředmětnou.
Je tomu tak proto, že účastník řízení, jenž byl osvobozen od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., není povinen platit nejen soudní poplatky, ale nelze mu uložit ani povinnost složit zálohu na náklady důkazu (§141 odst. 1 o. s. ř.) či povinnost nahradit státu náklady, které platil (§148 odst. 1 o. s. ř.); má též právo, aby mu byl podle §30 o. s. ř. ustanoven zástupce (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 953). Lze proto přitakat argumentaci dovolatelky, podle níž se osvobození od soudních poplatků neváže na konkrétní poplatek či zálohu na provedení důkazu; zaplacením soudního poplatku, v souvislosti s jehož vyměřením účastník řízení žádost o osvobození od soudních poplatků podal, neodpadá bez dalšího důvod řízení o osvobození od soudních poplatků, neobstojí proto jako samostatný důvod nevyhovění žádosti. Ostatně, kdyby měl platit (dovoláním kritizovaný) názor odvolacího soudu, ztratila by smysl poslední věta §138 odst. 1 o. s. ř., z níž se podává, že je důvod přiznat osvobození od soudních poplatků i tehdy, nevracejí-li se poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození.
Okolnosti úhrady soudního poplatku žalovanou mohou být významné, ale vždy jen v rámci komplexního posouzení majetkových poměrů žalované. Jelikož odvolací soud nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků (pouze) s argumentem, že její majetkové poměry jí zjevně umožnily zaplatit soudní poplatek za odvolání, aniž by se jinak jakkoli zabýval jejími poměry, přičemž nerespektoval povahu institutu osvobození od soudních poplatků výše popsanou, není jeho právní posouzení věci správné.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu (opět) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V dalším řízení se odvolací soud bude zabývat majetkovou situací žalované, při jejímž posouzení zohlední též závěry uvedené v R 6/1998 a R 99/2013.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu