ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.22.2014.1
KSOS 25 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 22/2014-A-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka D. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Růžičkou, advokátem, se sídlem v Brně – Veveří, Lidická 707/51, PSČ 602 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele F. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Richardem Kolibou, advokátem, se sídlem v Českém Těšíně, Havlíčkova 190/12, PSČ 737 01, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2013, č. j. KSOS 25 INS XY, 2 VSOL XY, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Insolvenční navrhovatel F. J. je povinen zaplatit dlužníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce dlužníka.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 21. května 2013, č. j. KSOS 25 INS XY, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) insolvenční návrh, jímž se věřitel (insolvenční navrhovatel) F. J. domáhal zjištění úpadku dlužníka D. H. (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že pohledávky insolvenčního navrhovatele uplatněné z titulu dvou neuhrazených směnek vlastních, za jejichž zaplacení měl podle tvrzení insolvenčního navrhovatele dlužník převzít směnečné rukojemství, jsou sporné, neboť dlužník v řízení popřel pravost podpisu (směnečného rukojmího) na směnkách (tvrdil, že podpis na směnkách není jeho vlastnoručním podpisem). Dokazování této (mezi účastníky sporné) skutečnosti by přitom již „přesahovalo meze insolvenčního řízení“ a nahrazovalo by sporné řízení o věřitelem uplatněných pohledávkách. Potud odvolací soud odkázal též na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. (správně sen. zn.) 29 NSČR 30/2009 [rozhodnutí bylo uveřejněno pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 14/2011“) a je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13 a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14). Tomuto požadavku přitom dovolatel (vymezuje přípustnost dovolání pouhou citací ustanovení §237 o. s. ř.) – posuzováno podle obsahu dovolání i v jiných jeho částech – nedostál.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání insolvenčního navrhovatele bylo odmítnuto, čímž dlužníku vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení dlužníka advokátem, sestávají (v souladu s ustanovením §137 o. s. ř.) z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 5. února 2014), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, činí (z tarifní hodnoty 50.000,- Kč) částku 3.100,- Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 714,- Kč Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro účely posouzení přípustnosti dovolání rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. i §7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění účinném do 31. prosince 2013, pro věc rozhodném).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. června 2014
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu