Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.07.2014, sp. zn. 30 Cdo 2406/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2406.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2406.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2406/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce A. Ž. , proti žalované České republice -Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 38/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2013, č.j. 21 Co 266/2013-94, takto: Dovolání žalobce se odmítá. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.): Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2013, č.j. 21 Co 266/2013-94, potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jeno.s.ř.“) usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. dubna 2013, č.j. 22 C 38/2008-88, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání. Uvádí v něm, že po novele občanského zákoníku z 1. 1. 2013 by měl rozhodovat o ustanovení zástupce pro dovolací řízení sám Nejvyšší soud. Upozorňuje taky na odlišnou praxi různých senátů, kdy mu ve věci vedené pod sp. zn. 13 Co 223/2013 byl naopak zástupce pro dovolací řízení přiznán s odůvodněním, že žalobce nepožádal o ustanovení zástupce z řad advokátů svévolně, ale ke splnění povinnosti, kterou mu ukládá zákon. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k novému rozhodnutí, nebo aby sám rozhodl o určení advokáta ke splnění zákonné povinnosti, bude-li tento v mezičase určen ze strany ČAK. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. července 2013, přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Konstatoval, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Žalobce sice nesplňuje předpoklad zastoupení advokátem v dovolacím řízení, přičemž není doloženo a ani tvrzeno, že by měl právnické vzdělání (§241 o.s.ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však splnění této podmínky vylučuje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp.zn. 2 Cdon 609/97, publikované v časopisu Soudní judikatura, 1997, č. 8O). Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.). Podle ustanovení §241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, - při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo - která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo - je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo - má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání žalobce v posuzované věci však nikterak neoznačuje a ani nenastoluje takovou z uvedených alternativ, které by charakterizovaly napadené rozhodnutí ve smyslu výše vymezených hledisek, které jsou jedině způsobilé založit pozitivní úvahu o přípustnosti dovolání proti němu. Nelze přitom pominout např. ani skutečnost, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal závěr, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „rozhodovací praxe“ se při řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Těmto zásadám tedy obsah podaného dovolání v daném případě nevyhovuje. S ohledem na uvedené skutečnosti proto nelze dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení §237 o.s.ř. Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. července 2014 JUDr. Pavel P a v l í k předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2014
Spisová značka:30 Cdo 2406/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2406.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19