ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2887.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2887/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci péče o nezletilého M. V. , zastoupeného Městským úřadem Mariánské Lázně jako kolizním opatrovníkem, syna matky D. Č. a otce M. H., zastoupeného Mgr. Simonou Turkovou, advokátkou se sídlem Tachov, náměstí Republiky 86, o návrhu matky na zvýšení výživného a o udělení souhlasu matce k žádosti o změnu příjmení nezletilého, ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 20 P 163/2010, o dovolání matky proti rozsudku Krajskému soudu v Plzni ze dne 18. února 2014, č.j. 56 Co 21/2014 – 385, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. února 2014, č.j. 56 Co 21/2014 – 385, změnil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech, ze dne 7. října 2013, č.j. 20 P 163/2010 – 360, tak, že zamítl udělit matce souhlas k podání žádosti o změnu příjmení nezletilého M. z „V.“ na „Č.“.
Rozsudek odvolacího soudu napadla včas podaným dovoláním matka.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. ve spojení s čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o změně příjmení dítěte (tj. ve věci upravené zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů) není podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zásadně přípustné, když se nejedná o žádnou z výjimek tam uvedených, tj. nejedná se o posouzení otázky týkající se o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání matky jako nepřípustné podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, aniž se současně zabýval podmínkou splnění povinného zastoupení dovolatelky.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2014
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu