ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1772.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1772/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně SPF Group s.r.o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Bozděchova 99/6, zastoupené JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem v Táboře, Příběnická 1908/12, proti žalovanému V. M. , zastoupenému Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora 740/34, o zaplacení 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 115 EC 23/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2013, č.j. 30 Co 380/2013-289, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.598,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Michala Bernarda, Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti měnící části výroku I. v záhlaví uvedeného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je objektivně nepřípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (§238 odst. 1 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení přitom nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013).
Dovolání žalovaného proti potvrzující části výroku I. v záhlaví uvedeného rozhodnutí o věci samé neobsahuje obligatorní náležitost dovolání, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o.s.ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. (či jeho části). Uvádí-li žalovaný v závěru dovolání, že právní závěr odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť jím nebylo vymezeno žádné ze čtyř kritérií uvedených v §237 o.s.ř., a to ani to, podle něhož je dovolání přípustné, odchýlil-li se odvolací soud při řešení právní otázky od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K řádnému vymezení tohoto hlediska přípustnosti je třeba, aby bylo z dovolání patrno, od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení nastolené právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014); tomuto požadavku dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostál.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. července 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu