ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2085.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2085/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně ACQUIRE CZ, s. r. o. se sídlem v Praze 5, U Santošky 11/2285, identifikační číslo 27378420, zastoupené Mgr. Lucií Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Palackého 15/715, proti žalovaným 1) R. M. , a 2) H. M. , o 119.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 73/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2011, č. j. 55 Co 311/2011-159, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. července 2010, č. j. 9 C 73/2007-128, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 119.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Bez významu je tudíž výhrada dovolatelky vůči závěru, že neprokázala, že realizační kupní smlouva nebyla uzavřena v důsledku jednání žalovaných (a proto jí podle čl. IV. mandátní smlouvy ze dne 10. 10. 2005 nenáleží dohodnutá odměna). Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou této dovolací námitky je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.); argumentuje-li žalobkyně nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) správně zjistil skutkový stav věci, konkrétně co bylo příčinou neuzavření smlouvy, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že jí náleží smluvená odměna.
Bezcenná je výtka dovolatelky, že odvolací soud postupoval v rozporu s §205a odst. 1 o. s. ř., jestliže se nezabýval jejím odvolacím tvrzením, že žalovaní odmítli uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí a kupní smlouvu, s tím, že jde o nepřípustnou novotu; vystihuje totiž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Prostřednictvím této námitky nemůže být přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena, jestliže tvrzená vada nezahrnuje podmínku řešení právní otázky zásadního významu (tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů - k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130 a dále ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Podáním z 11. 3. 2012, které soudu došlo 23. 3. 2012, žalobkyně „doplnila“ své dovolání z 5. 12. 2011 (nesprávně datované dnem 5. 12. 2010) tak, že obšírně rozvádí své výhrady vůči skutkovým zjištěním odvolacího soudu citujíc části odůvodnění rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2011, č. j. 19 Co 119/20011-162, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. července 2010, č. j. 9 C 350/2006-125. Týmž podáním prostřednictvím (nově uplatněného) dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnila posouzení otázky vzniku práva na odměnu. Doplnit dovolání po uplynutí dovolací lhůty o důvod, který dosud v dovolání uveden nebyl, zakazuje ustanovení §242 odst. 4, věta první, o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2001, sp. zn. 20 Cdo 738/2001); lhůta k podání dovolání, popř. k jeho doplnění o další dovolací důvod, uplynula dne 12. 12. 2011 (§240 odst. 1 o. s. ř.).
V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí (srovnej §241a odst. 4 o. s. ř.). Proto Nejvyšší soud nemohl přihlédnout k návrhům žalobkyně na provedení důkazů.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobkyni právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2014
JUDr. Václav Duda
předseda senátu