ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2574.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2574/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) L. B. a b) H. B. , zastoupených Mgr. Bohumilem Budínským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Hradební 856/10, proti žalované FATO a. s. , člen holdingu FATO , se sídlem v Hradci Králové, Dřevařská 904, identifikační číslo 274 73 295, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení 286.310,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 189/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. května 2013, č. j. 21 Co 285/2012-493, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 11.810,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ervína Perthena, advokáta.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalované, která jako právní nástupce obchodní společnosti FATO invest a. s. Hradec Králové vstoupila do řízení (viz usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15. 5. 2008, č. j. 16 C 189/2001-260), domáhali zaplacení 429.465,- Kč s příslušenstvím, a to z titulu slevy z kupní ceny za nemovitosti, převáděné kupní smlouvou ze dne 30. 10. 1998.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. prosince 2011, č. j. 16 C 189/2001-407, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku 286.310,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 21. 8. 2008, č. j. 16 C 189/2001-278, Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 25. 5. 2009, č. j. 21 Co 112/2009-312, v napadené části (tj. ohledně přiznané částky 286.310,- Kč) zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. května 2013, č. j. 21 Co 285/2012-493, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívají, že odvolací soud v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (konkrétně např. s rozsudky ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1802/2010, či ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 22 Cdo 57/2009), nezopakoval dokazování listinami (technickou zprávou L. Tylše, projektovou dokumentací a kolaudačním rozhodnutím ze dne 17. 7. 1998, z nichž vyplývá, že převáděná stavba byla projektována i schvalována jako stavba z cihel), ani neprovedl jimi navržený listinný důkaz - leták z reklamní kampaně žalované nazvané „My stavíme z cihel“. Opomíjejí však, že tato otázka procesního práva nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Odvolací soud totiž považoval za rozhodující zjištění, že si žalobci před uzavřením kupní smlouvy nevymínili, že převáděná stavba rodinného domu musí být zhotovena z cihel.
Podle 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobci v dovolání tento jediný způsobilý dovolací důvod neuplatnili. Jejich námitky ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci (jak je v dovolání avizováno), nýbrž soudům je vytýkána nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr, že žalobcům nevznikl nárok na slevu z kupní ceny podle §597 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“ (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.). Oproti odvolacímu soudu žalobci prosazují názor, že v řízení prokázali, že je žalovaná ujistila o tom, že prodává cihlový dům, resp. že si tuto vlastnost domu vymínili. Odvolacímu soudu vytýkají, že nevzal v úvahu údaje vyplývající z projektové dokumentace a z kolaudačního rozhodnutí a že neuvěřil svědkyni B. či nesprávně vyhodnotil výpověď svědka Ing. H. Nesprávná, popř. neúplná skutková zjištění však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je nezbytné v dovolání vymezit, které z hledisek §237 o. s. ř. považuje dovolatel za splněné. K projednání dovolání nestačí pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, publikovaný v časopise Soudní judikatura 31/2005). Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Shora uvedený postulát nesplňuje ta část dovolání žalobců, v níž se - se zřetelem k okolnostem sporu, jeho složitosti a délce řízení - domáhají, aby žalované z důvodů zvláštního zřetele hodných nebyly přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 30. ledna 2014
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu