ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3877.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 3877/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce R. R., zastoupeného Mgr. Dagmar Vítů Peckovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8, proti žalované BREDLEY AND SMITH, s.r.o. (dříve Prolux Consulting Int. s.r.o.) se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 819, identifikační číslo 26731908, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 40 C 58/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2013, č. j. 17 Co 492/2012-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. února 2013, č. j. 17 Co 492/2012-73, potvrdil rozsudek ze dne 20. března 2012, č. j. 40 C 58/2010-45, ve výroku, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že „Smlouva o podpoře nemovitosti č. A013142“ uzavřená mezi ním a žalovanou, je neplatná; ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť odvolací soud posoudil otázku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolací soud v řadě svých rozhodnutí dovodil, že určovací žaloba podle ustanovení 80 písm. c/ o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a dále v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení (např. dovolatelem i soudem prvního stupně citovaný rozsudek ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník, 1997, pod číslem 21). V rozsudku ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 29, ročník, 2005, pod číslem 21, pak Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že je-li posouzení platnosti právního úkonu otázkou předběžnou ve vztahu k řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, který měl být tímto právním úkonem založen, změněn nebo ukončen, pak na takovém určení není dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c/ o. s. ř. Pravomocné rozhodnutí o žalobě na určení, zda právo nebo právní vztah je či není, totiž nevytváří překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění (§80 písm. b/ o. s. ř.). Výše uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou plně aplikovatelná i na daný případ, v němž odvolací soud správně dovodil, že určovací žaloba nemůže mít preventivní charakter.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu