Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2014, sp. zn. 4 Tdo 701/2014 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.701.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku

ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.701.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 701/2014-18 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2014 dovolání obviněného R. M. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 12 To 46/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 202/2013, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 1. 2014, sp. zn. 26 T 202/2013, byl obviněný R. M. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že: nejméně od 27. 3. 2006 do 14. 1. 2013 v K. v ulici N. K. v oploceném areálu truhlářské provozovny na základě přesněji nezjištěného počtu případů přetočení ciferníku třífázového statického přímého dvoutarifního elektroměru ENERMENT, který byl zasažen tak, že byly nezjištěným nástrojem opakovaně násilně rozevírány a stiskávány provozní značky tvořící olověné plomby zavěšené na opředeném ocelovém drátku, kterými je elektroměr chráněn, využíval skutečnosti, že elektroměr vykazoval nižší spotřebu elektrické energie, kterou užíval na provoz své truhlářské dílny a domácnosti, čímž poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a.s., způsobil škodu nejméně ve výši 259.065,- Kč. Za to byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 1. 2014, sp. zn. 26 T 202/2013, podal obviněný R. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 12 To 46/2014, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 12 To 46/2014, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že svým jednáním popsaným ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nenaplnil znaky skutkové podstaty přečinu podvodu, pro který byl odsouzen. Podle jeho názoru není ani v popisu skutku vyjádřeno, že jednal vědomě a s cílem uvést poškozenou společnost v omyl. Poukazuje na nepřesné skutkové závěry (zejména na výrazy „nezjištěná osoba“, „nezjištěný nástroj“ a „nezjištěný počet případů“) a soudu vytýká, že nebral ohled na jeho obhajobu, že v této věci byl v dobré víře. Tvrdí, že příslušný elektroměr nepoškodil a odběr elektřiny hradil s důvěrou ve správnost měření, proto dle něj mezi poškozením elektroměru a úmyslným zaviněním následku nemůže být spatřována příčinná souvislost. Domnívá se, že vzhledem k tomu, že přečin podvodu vyžaduje od pachatele vědomé poskytnutí nepravdivých údajů poškozenému, nemohl být tímto deliktem uznán vinným, neboť o něm nic takového prokázáno nebylo. Dodal, že škodu nahradil proto, že za ni objektivně odpovídá. Z uvedených důvodů závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení včetně všech jemu předcházejících a s ním souvisejících rozhodnutí zrušil a zprostil jej předmětné obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, event. podle §226 písm. c) tr. řádu. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že výhrady dovolatelem jsou víceméně identické s těmi, o něž opíral předešlé odvolání a se kterými se již náležitě zabýval soud druhého stupně a vyčerpávajícím způsobem na ně odpověděl. Jde proto dle něj o dovolání zjevně neopodstatněné. Pokud jde o právní posouzení skutku, dle přesvědčení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo v řízení prokázáno, že se obviněný skutečně dopustil podvodného jednání, neboť vědomě ovlivnil funkci měřidla tak, aby vykazovalo menší spotřebu elektrické energie, než k jaké ve skutečnosti došlo, čím uváděl dodavatele energie v omyl o spotřebě proudu a ceně, kterou by měl za jeho dodávku uhradit. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu). Obviněný v dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. řádu) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod. Nejvyšší soud po prostudování předmětného trestního spisu především konstatuje, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil v rámci své obhajoby již v předchozích stádiích trestního řízení, expresis verbis také v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck). Obecně je sice možno námitky obviněného, že jeho jednáním nebyla naplněna skutková podstata přečinu podvodu podle ustanovení §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a že tato skutečnost nevyplývá ani z popisu skutku, považovat z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za námitky právně relevantní, avšak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se jedná o námitky nedůvodné. Obviněný byl ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčen na základě nepřímých důkazů, které však ve svém důsledku tvoří logický a ucelený řetězec svědčící závěru o jeho vině. V řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že na elektroměru podrobně specifikovaném ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně došlo k neoprávněnému zásahu - došlo k jeho bezprávnému přetočení. I když nalézací soud připustil, že nemá dostatek důkazů ohledně toho, kdo konkrétně zásah do předmětného elektroměru provedl, provedeným dokazováním bylo vyloučeno, že by tento zásah učinila jiná osoba než obviněný či jeho manželka, popř. někdo s jejich vědomím. Navíc bylo zjištěno, že obviněný si nepochybně musel být vědom toho, že předmětný elektroměr byl přetočen a že při běžných odpočtech energie se na danou úpravu elektroměru nemůže přijít. Sám však na zásah do elektroměru nikdy neupozornil. Je třeba zdůraznit, že z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku není podstatné, do jaké míry obviněný participoval přímo na přetáčení příslušného elektroměru. Rozhodující je (z hlediska zavinění), že s takovýmto zásahem byl minimálně srozuměn a získával na tomto základě pro sebe majetkový prospěch. Nejvyšší soud se tak ztotožnil se závěry soudů prvního i druhého stupně, že obviněný R. M. výše popsaným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Závěr o jeho vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. K námitkám vůči popisu skutku ve skutkové větě Nejvyšší soud uvádí, že podle ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Popis skutku (způsob jeho spáchání) musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným. Které skutečnosti bude důležité v popisu skutku uvést záleží ovšem na povaze konkrétního skutku. Dle názoru Nejvyššího soudu je s přihlédnutím k výše citovanému zákonnému ustanovení skutek (vzhledem k povaze) ve skutkové větě příslušného rozsudku soudu prvního stupně upřesněn dostatečně, tj. včetně konkretizace místa, doby i způsobu spáchání trestného činu. Jednání obviněného bylo popsáno dostatečně konkrétně a se zřetelem k jeho bližšímu rozvedení v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v zásadě obsahuje všechny znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, proto dovolání obviněného R. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 30. června 2014 Předsedkyně senátu JUDr. Danuše Novotná

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:06/30/2014
Spisová značka:4 Tdo 701/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.701.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podvod
Přečin
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19