Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2014, sp. zn. 4 Tdo 718/2014 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.718.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

Podvod

ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.718.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 718/2014-33 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2014 o dovolání obviněného J. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 4 To 167/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 109/2012, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 5. 2013, sp. zn. 19 T 109/2012, byl obviněný J. F. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že obviněný J. F. a T. W. (ad 1-13) v době od července 2004 do listopadu 2005 v O. a jinde, ve vzájemné shodě a se záměrem se neoprávněně obohatit ke škodě společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471, zajišťovali leasingové nájemce k uzavření leasingových smluv s uvedenou společností, přestože věděli, že tito nebudou řádně splácet sjednané splátky leasingu, přičemž s předměty leasingu, jejichž hodnota byla nadhodnocena, dále ke škodě uvedené společnosti neoprávněně nakládali, a to tak, že 1) poté, co nejprve dne 2. 7. 2004 v O., obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471 uzavřel s T. B., jako leasingovým nájemcem, leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Honda Legend 3.2, jež T. B. v září 2004 vrátil obžalovanému J. F., následně oba obžalovaní zajistili dne 15. 12. 2004 v O. převod leasingu na A. M., kterému vozidlo předali, ačkoli věděli, že jmenovaný nebude platit sjednané splátky, přičemž poté obžalovaný T. W. vozidlo prodal dne 15. 5. 2005 R. P., a způsobili tak společnosti HIMAREX spol. s r.o. škodu ve výši 126.918,- Kč, společně s již odsouzenou D. K. ad 2) 2) dne 16. 8. 2004 v O., obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471 uzavřel s již odsouzenou D. K., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Audi A8 Quattro 4.2, kdy odsouzená a obžalovaní věděli, že odsouzená nebude vozidlo užívat, a že se nebudou řádně platit leasingové splátky, a že s vozidlem bude neoprávněně disponovat obžalovaný T. W., který následně vozidlo prodal v březnu 2005 R. B., a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 197.914,50 Kč, 3) dne 16. 11. 2004 v O., obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471 uzavřel s obžalovaným T. W., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Audi A8 Quattro 4.2, kdy věděli, že se nebudou řádně platit sjednané leasingové splátky, obžalovaný T. W. vozidlo prodal dne 12. 5. 2005 P. Ch., a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 248.459,50 Kč, 4) poté, co nejprve dne 1. 12. 2004 v O., obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471 uzavřel se S. K., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Ford Mondeo 2.0, kdy S. K. vozidlo v lednu 2006 vrátil obžalovaným, tito po předchozí domluvě a se záměrem se obohatit o utržené peníze, vozidlo prodali dne 7. 2. 2006 P. O., a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 52.617,50 Kč, 5) dne 15. 2. 2005 v H., okres K., obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471 uzavřel s obžalovaným T. W., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Chrysler Grand Voyager 3.3, kdy věděli, že se nebudou řádně platit sjednané leasingové splátky, obžalovaný T. W. vozidlo prodal dne 11. 6. 2005 M. L., a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 204.701,- Kč, 6) dne 12. 3. 2005 v O., obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471 uzavřel s J. Š., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Opel Frontera 2.4i , kdy věděli, že se nebudou řádně platit sjednané leasingové splátky, obžalovaný T. W. následně zajistil v červenci 2005 prodej vozidla J. U., a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 90.488,- Kč, současně s již odsouzenou M. W. ad 7) 7) dne 15. 3. 2005 v O., obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471 uzavřel s již odsouzenou M. W., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Škoda Favorit 135L, kdy odsouzená a obžalovaní věděli, že se nebudou řádně platit sjednané leasingové splátky, a že s vozidlem bude neoprávněně disponovat obžalovaný T. W., který zajistil prodej vozidla dne 18. 5. 2005 M. R., a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 23.642,50 Kč, 8) dne 15. 3. 2005 v O., obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o,. IČ 49903471 uzavřel s A. P., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Volkswagen Vento 2.0, kdy věděli, že se nebudou řádně platit sjednané leasingové splátky, obžalovaný T. W. následně zajistil v srpnu 2005 prodej vozidla J. S., a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 65.872,50 Kč, současně s již odsouzenou D. K. ad 9) 9) dne 25. 3. 2005 v O., obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471 uzavřel s již odsouzenou D. K., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Ford Probe 2.0, kdy odsouzená a obžalovaní věděli, že se nebudou řádně platit sjednané leasingové splátky, a že s vozidlem bude neoprávněně disponovat obžalovaný T. W., který vozidlo v listopadu 2005 prodal T. M., a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 65.872,50 Kč, současně s již odsouzenou M. W. ad 10) 10) dne 4. 4. 2005 v H., okres K., oba obžalovaní po předchozí domluvě s M. W. a se záměrem se obohatit, obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471 uzavřel s obžalovaným T. W., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Jeep Grand Cherokee 5.2 Limited, kdy věděli, že se nebudou řádně platit sjednané leasingové splátky, vozidlo na podkladě falešné plné moci přepsali v registru silničních vozidel dne 17. 7. 2005 na již odsouzenou M. W., která vozidlo následně prodala dne 4. 11. 2005 L. O., a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 142.178,- Kč, 11) dne 12. 1. 2005 v O., obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471 uzavřel s A. Š., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Chrysler New Yorker 3.6, kdy věděli, že nebudou řádně platit sjednané leasingové splátky, obžalovaný T. W. následně zajistil prodej vozidla, toto převedl dne 20. 4. 2005 na R. K. a následně dne 13. 4. 2006 vozidlo prodal O. S., a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 98.857,50 Kč, 12) dne 15. 2. 2005 v H., okres K., obžalovaný J. F., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471 uzavřel s R. Z., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Chrysler Stratus 2.0, kdy věděli, že se nebudou řádně platit sjednané leasingové splátky, vozidlo následně převzal obžalovaný T. W. a zajistil jeho prodej třetí osobě a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 112.506,50 Kč, 13) dne 27. 9. 2005 v O., obžalovaný J. F. za společnost Auto Panda s.r.o., jako obchodní zástupce společnosti HIMAREX, spol. s r.o., IČ 49903471, uzavřel s M. P., jako leasingovým nájemcem leasingovou smlouvu, jejímž předmětem bylo vozidlo zn. Audi A8 Quattro 4.2, kdy věděli, že se nebudou řádně platit sjednané leasingové splátky, vozidlo užíval obžalovaný T. W., který vozidlo následně prodal, a způsobili tak společnosti HIMAREX, spol. s r.o., škodu ve výši 138.734,50 Kč, celkem tak byla způsobena škoda jednáním popsaným v bodě 1-13) rozsudku ve výši 1.568.762,50 Kč. Za uvedené jednání byl obviněný J. F. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. §37a tr. zák. ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu obviněného T. W. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti Himarex, spol. s r.o., IČ 49903471, se sídlem Praha 1, Biskupský dvůr 2095/8 , náhradu škody ve výši 929.386,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Himarex, spol. s r.o., IČ 49903471, se sídlem Praha 1, Biskupský dvůr 2095/8 odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 10. 5. 2013, sp. zn. 19 T 109/2012, podal obviněný J. F. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 4 To 167/2013, tak, že ho jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 4 To 167/2013, podal následně obviněný J. F. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl, že nebylo prokázáno, že by se dopustil jakéhokoli trestného činu, a dále, že by věděl o tom, že jednotliví leasingoví nájemci nebudou řádně hradit leasingové splátky. Dále uvedl, že mu soud uložil společný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 19 T 61/2010, avšak trest z tohoto rozsudku mu byl zahlazen amnestií prezidenta republiky. Proto je dle názoru obviněného uložení společného trestu v rozporu s rozhodnutím o amnestii a také se základními zásadami trestního řízení. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný J. F. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v části svého dovolání však nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně svědeckých výpovědí) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K námitce zaměřené proti výroku o trestu je třeba uvést, že k nápravě vad tohoto výroku je určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií pro ukládání trestu a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný, příp. společný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V posuzovaném případě tedy přicházela v úvahu pouze aplikace §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který ovšem obviněný v souvislosti s námitkou proti výroku o trestu neodkazuje. V tomto ohledu je sice podané dovolání formálně vadné, tato vada však sama o sobě vzhledem k věcné jednoznačnosti uplatněných námitek nebránila přezkumu napadeného rozhodnutí z daného hlediska. Z obsahu trestního spisu bylo zjištěno, že obviněný J. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 19 T 61/2010, uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin podvodu a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným r ozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 19 T 10/2010, který nabyl právní moci dne 15. 12. 2010, byl obviněný J. F. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 19 T 10/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu obviněného T. W. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti Himarex, spol. s r.o., IČ 49903471, se sídlem Praha 1, Biskupský dvůr 2095/8, náhradu škody ve výši 643.186,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost Himarex, spol. s r.o., IČ 49903471, se sídlem Praha 1, Biskupský dvůr 2095/8 odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 19 T 61/2010, bylo rozhodnuto o účasti obviněného J. F. na amnestii prezidenta republiky z 1. 1. 2013, byl mu prominut podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání 2 roků uložený rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 19 T 61/2010. Podle §37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§89 odst. 3 tr. zák.), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení §35 až 37 tu platí obdobně. V posuzované věci je podstatné, že na rozdíl od ustanovení §35 odst. 3 tr. zák., podle něhož: „ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen“, trestní zákon nevylučuje, aby byl společný trest za pokračování v trestném činu podle §37a tr. zák. ukládán i v případě, kdy dřívější odsouzení za jinou část pokračujícího trestného činu je již zahlazeno, resp. na podkladě rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii nebo o udělení milosti anebo přímo ze zákona vznikla ohledně dřívějšího odsouzení fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Zahlazením nebo jinak vzniklou fikcí neodsouzení totiž nezaniká samotný fakt, že pachatel spáchal určitý trestný čin (tj. v tomto případě pokračování v trestném činu). Z těchto důvodů a vzhledem k tomu, že na rozdíl od ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. je ukládání společného trestu podle §37a tr. zák. spojeno též s rozhodnutím o vině, se zde neuplatní omezení uvedené v §35 odst. 3 tr. zák. pro souhrnný trest (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 333). V této souvislosti je třeba poukázat na princip rovnosti občanů před zákonem obsažený v Listině základních práv a svobod, a to konkrétně v čl. 1, který stanoví: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné“. Listina zde má především na mysli tzv. relativní rovnost, požadující odstranění neodůvodněných rozdílů. Zmíněný princip je nutné přiměřeně vztáhnout i na trestní řízení a trestní právo obecně. Jestliže by byla akceptována argumentace obviněného, znamenalo by to v konečném důsledku možnost zvýhodnění těch pachatelů, jejichž pokračující trestný čin byl odhalován a postihován postupně, přičemž již došlo k zahlazení (některého či některých) odsouzení pro dílčí útok (útoky) pokračujícího trestného činu nebo ohledně takového (takových) odsouzení již nastala fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, oproti těm pachatelům, jejichž pokračující trestný čin byl odhalen najednou a je souzen v rámci jediného trestního řízení. V případě první skupiny pachatelů by totiž reálně mohlo dojít k podstatně mírnějšímu právnímu posouzení jejich pokračující trestné činnosti, potažmo k mírnějšímu odsouzení. To by znamenalo nežádoucí porušení zmíněného ústavního principu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud považuje uvedenou dovolací námitku obviněného za neopodstatněnou. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že obviněný J. F. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. F. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. června 2014 Předseda senátu JUDr. Jiří Pácal

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:Podvod
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:06/30/2014
Spisová značka:4 Tdo 718/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.718.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podvod
Dotčené předpisy:§250 odst. 1,3 písm. b) tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19