Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2014, sp. zn. 4 Tdo 784/2014 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.784.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.784.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 784/2014-16 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2014 o dovolání obviněného P. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 31 To 527/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 34/2012, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 9. 2013, sp. zn. 1 T 34/2012, byl obviněný P. T. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že ve F., okr. L., v ul. U P., H., F. a jinde, dne 2. 2. 2012 nejméně od 08.30 hod. do 10.30 hod. řídil motorové vozidlo zn. Nissan King Cab, zelené barvy, a ačkoli byl vyzýván hlídkou policie k zastavení vozidla, tak toto ignoroval a posléze hlídce ujel nezpevněným terénem, přestože mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 9. 2011, č. j. 5 T 105/2009 – 182, v právní moci dne 11. 11. 2011, mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání jednoho roku, který nerespektoval. Za to byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců a podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 5. 2012, č. j. 34 T 43/2012 – 56, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 9. 2013, sp. zn. 1 T 34/2012, podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 31 To 527/2013, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 31 To 527/2013, podal obviněný P. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že dne 2. 2. 2012 předmětné vozidlo neřídil, neboť nebyl v práci. Domnívá se, že soud prvního stupně při posouzení skutku nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a předloženým důkazům. Závěry rozhodujících soudů byly podle jeho názoru postaveny na výsleších policistů M. K. a R. S., ostatní svědci však nepotvrdili, že by ho dne 2. 2. 2012 viděli příslušné vozidlo řídit. Odvolací soud se pak podle jeho mínění dostatečně nevypořádal s důkazy, které navrhoval provést v rámci odvolacího řízení (tj. důkazy evidencí docházky ve firmě M. P. za měsíc únor 2012, ze které plyne, že ve dnech 1. – 3. února 2012 měl dovolenou, dále zakázkovým listem č. 33 a výslechem opravce pana P. P., dle kterých bylo dané vozidlo v inkriminovaný čas v opravě). Dovolatel tvrdí, že oba shora jmenovaní policisté neuvádějí pravdu, cíleně se mu snaží pomstít a připravit ho o řidičské oprávnění. Za nezbytné proto považuje opakování jejich svědecké výpovědi. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 2. 6. 2014 sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně udělil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu). Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že námitky deklarované v dovolání obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly rozhodující soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, C. H. Beck). V případě projednávané věci obviněný P. T. navíc sice v dovolání uplatnil důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale výlučně napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování je nutno považovat jak tvrzení obviněného, že se vytýkaného jednání nedopustil, tak i jeho výtky ohledně neúplného dokazování a nesprávného hodnocení v řízení důkazů, jež byly v řízení provedeny. Je tak zřejmé, že obviněný se svým dovoláním pouze domáhá, aby byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který je stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zaměňuje dovolání jako mimořádný opravný prostředek za další odvolání, přičemž přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedeným v §265b tr. řádu. K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se vyjádřil i Ústavní soud, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mimo jiné uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že byť obviněný P. T. spáchání vytýkaného protiprávního jednání popírá, z posuzované trestné činnosti je usvědčován svědeckými výpověďmi policistů M. K. a R. S., které korespondují s ostatními v řízení provedenými důkazy, a to zejména s úředními záznamy policie ze dne 2. 2. 2012, kde je shodně popsán průběh prováděné kontroly a také šetření v podniku Juta, a.s., ve V. a v řeznictví v ulici Č. ve F. majitele M. P. Tvrzení obviněného, že předmětné vozidlo neřídil, bylo provedenými důkazy spolehlivě vyvráceno a v tomto směru je možno beze zbytku odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně. Je třeba dodat, jak ostatně uvedl již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, že samotná okolnost zda obviněný měl dne 2. 2. 2012 dovolenou či nikoliv, je z hlediska naplnění zákonných znaků přečinu, jímž byl uznán vinným, nepodstatná. Žádnými důkazy pak nebylo verifikováno tvrzení obviněného, že ze strany policisty R. S. šlo o akt msty. Odvolací soud doplnil dokazování zakázkovým listem č. 33, který obviněný předložil jako důkaz u veřejného zasedání, avšak na tomto zakázkovém listu nebyl uveden typ ani registrační značka vozidla, jehož se oprava měla týkat. Dalším dokazováním pak naopak bylo vyloučeno, jak podrobně rozvedl odvolací soud ve svém usnesení, že by se jednalo o předmětné vozidlo zn. Nissan King Cab. Pokud jde o návrh obviněného na doplnění dokazování opakovaným výslechem obou zasahujících policistů, odvolací soud ve svém rozhodnutí důvodně označil tento návrh vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu věci za nadbytečný. Oba svědkové byli v hlavním líčení před soudem 1. stupně řádně a podrobně vyslechnuti, obviněný měl možnost svědkům klást dotazy a k jejich výpovědím se dle §214 tr. řádu vyjádřit. V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje v obecné poloze zjištění, že námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů nejsou svojí povahou námitkami hmotně právního charakteru, ale dle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05, atd.). V konkrétní věci pak dle názoru Nejvyššího soudu je vzhledem k rozsahu a povaze provedených důkazů zřejmé, že se o případ tzv. opomenutých důkazů nejedná, neboť za opomenutý byl označen takový důkazní návrh, jímž se soud druhého stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a příslušný obviněným navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu a jeho viny žádný vliv. Takové rozhodnutí je plně v kompetenci rozhodujících soudů. Nejvyšší soud se s rozsahem provedeného dokazování, jakož i s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu ztotožnil. Na základě shora rozvedených skutečností proto Nejvyšší soud ve shodě s názorem rozhodujících soudů prvního a druhého stupně uzavřel, že obviněný svým jednáním popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Závěr o vině byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného P. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. řádu. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 30. června 2014 Předsedkyně senátu JUDr. Danuše Novotná

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:06/30/2014
Spisová značka:4 Tdo 784/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.784.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
Přečin
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19