Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.07.2014, sp. zn. 5 Tdo 710/2014 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.710.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

Vznik daňové povinnosti

ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.710.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 710/2014-39 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2014 o dovolání, které podal obviněný M. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2014, sp. zn. 3 To 133/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 11/2012, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Obviněný M. M. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 57 T 11/2012, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutky podrobně popsanými ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 1. 2014, sp. zn. 3 To 133/2013, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Tato rozhodnutí soudů nižších stupňů byla učiněna v řízení proti uprchlému. Ustanovený obhájce obviněného Mgr. Marek Ambrož napadl citované usnesení Vrchního soudu v Praze dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V něm obviněný nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů, pokud jde o vznik jeho daňové povinnosti, ani s tím, jak soudy posoudily otázku odpočtu daně z přidané hodnoty. Podle jeho názoru soudy dostatečně nezohlednily výši nákladů na dosažení zisku ani to, který subjekt zatěžovala daňová povinnost za situace, když obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., nevykonávala žádnou činnost. Obviněný je proto přesvědčen, že jmenovaná obchodní společnost nebyla plátcem zmíněné daně. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze, aniž by současně uvedl, jak má Nejvyšší soud ve věci dále rozhodnout (ve smyslu §265k nebo §265m tr. řádu). Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného M. M. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru existuje ve věci nesoulad mezi skutkovými a právními závěry, přičemž popis skutku neodpovídá odůvodnění napadených rozhodnutí. Státní zástupce je přesvědčen, že odvolací soud jednak vyjadřuje pochybnosti o objektivitě zdanitelných plnění, jednak vychází z výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, podle něhož obviněný uskutečnil příslušná zdanitelná plnění. Jak dále státní zástupce zdůraznil, soudy nižších stupňů se zcela nevypořádaly se znaleckým posudkem a neodůvodnily způsob určení rozsahu zkrácené daně z přidané hodnoty. Vzhledem k důvodnému dovolání obviněného pak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o dovolací důvody, obviněný M. M. opírá své přesvědčení o jejich naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Tomuto dovolacímu důvodu tedy neodpovídají námitky obviněného, jimiž zpochybnil některá rozhodná skutková zjištění a vyjádřil nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování. Jde zejména o tvrzení obviněného, podle něhož se soudy nižších stupňů důsledně nevypořádaly se všemi důkazy a závěr o jeho vině založily na neprokázaných skutečnostech. Dále se Nejvyšší soud zabýval těmi námitkami obviněného M. M., které již odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tyto námitky však Nejvyšší soud nepovažuje za opodstatněné. Jde především o argumentaci obviněného, že soudy nižších stupňů nesprávně vyřešily otázku vzniku daňové povinnosti jako základního předpokladu pro naplnění znaků objektivní stránky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. V konkrétní rovině zde obviněný namítl, že na podkladě zjištěného skutkového stavu není možné dospět k závěru o povinnosti obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o., přiznat a zaplatit daň z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud uvádí k těmto námitkám následující. Pokud jde o zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dopustí se ho ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, jestliže spáchá takový čin ve velkém rozsahu. Zkrácením se pak rozumí jakékoli jednání pachatele, kterým způsobí, že jemu nebo jinému poplatníkovi (plátci) je vyměřena nižší daň nebo podobná povinná platba, anebo že vůbec nedojde k vyměření a zaplacení této povinné platby. Při zkrácení daně nebo podobné povinné platby jde zpravidla o zvláštní případ podvodného jednání, jímž se nezákonně ovlivňuje daňová či obdobná platební povinnost určitého subjektu tak, že ten v rozporu se skutečností předstírá nižší rozsah této povinnosti nebo se chová tak, jako by takovou povinnost vůbec neměl. Pachatel tedy zfalšuje příslušné výkazy či podklady pro stanovení uvedených povinných plateb, nepořídí je, úmyslně je zkreslí nebo je vůbec nevede, aby tím dosáhl nižšího výpočtu a zaplacení daně či podobné platby nebo aby vůbec zatajil, že má určitou daňovou nebo jinou podobnou povinnost (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, Praha, 2012, s. 2420). Jak vyplývá v nyní posuzované trestní věci z popisu skutků, které jsou obsaženy ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný M. M. (zkráceně vyjádřeno) jednak nepodal přiznání k dani z přidané hodnoty, ačkoli tuto daň uplatňoval ve fakturovaných zdanitelných plněních, které vystavil odběratelům specifikovaným ve výroku o vině, jednak do daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob nezahrnul příslušné faktury. Popsaným jednáním obviněný zkrátil uvedené druhy daně v celkové výši 28 582 894 Kč. Přitom pokud jde o skutek obsažený pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, jeho podstata spočívala v tom, že obviněný v období od 9. 1. 2009 do 23. 1. 2009, v němž nebyla obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., registrována jako plátce daně z přidané hodnoty, nepřiznal a nezaplatil tuto daň, přestože ji jako součást ceny za uskutečněné zdanitelné plnění účtoval svým odběratelům. K otázce vzniku daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty, ohledně které obviněný vznesl dovolací námitky, Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu §6 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 3. 2011 (tj. v době spáchání posuzovaného zločinu), je plátcem této daně osoba, jejíž obrat za nejbližších nejvýše 12 předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhl částku 1 000 000 Kč, a to od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat. Jak zde vyplynulo z provedeného dokazování, obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., byla od 26. 1. 2009 registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty a podle přehledu vystavených faktur za uvedené období obrat jmenované obchodní společnosti skutečně přesáhl shora zmíněnou částku, která je hranicí pro vznik povinnosti k registraci plátce daně z přidané hodnoty. Přitom není podstatné, zda pachatel měl skutečný zájem na podnikání, anebo jen předstíral takový zájem v úmyslu zkrátit daň, poplatek nebo podobnou povinnou platbu, ale význam má jen skutečnost, že nerespektoval ustanovení příslušných daňových předpisů. Z hlediska trestní odpovědnosti za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je zde důležité, že obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., v rozhodné době vystavovala faktury a přijímala platby představující zdanitelné plnění včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty. Odvolací soud sice připustil možnost určitých pochybností ohledně toho, zda došlo ke všem zdanitelným plněním, ale jak sám výslovně konstatoval (na s. 10 napadeného usnesení), soud prvního stupně neměl dostatek důkazů tomu, aby v tomto směru učinil jiný závěr, a odvolací soud se s ním ztotožnil. Navíc tvrzení obviněného, podle něhož skutková zjištění mohou svědčit o neexistující ekonomické činnosti jmenované obchodní společnosti v inkriminovaném období, ani nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem I. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, uplatní se zde výše uvedené závěry ohledně vzniku daňové povinnosti a je bez významu, zda obviněný nesplnil svou povinnost registrovat obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., jako plátce daně z přidané hodnoty, neboť rozhodující pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného je skutečnost, že tato povinnost vznikla a v době spáchání činu existovala. S ohledem na zjištěné skutkové okolnosti tedy v posuzované věci nevznikají žádné pochybnosti o tom, že obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., byla plátcem daně z přidané hodnoty a že obviněný M. M. byl jako její statutární orgán povinen tuto daň přiznat a zaplatit, což neučinil v případech podrobně popsaných pod body I. a II. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Navíc obviněný byl podle §95 odst. 1 věty druhé zákona o dani z přidané hodnoty povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, v němž jmenovaná obchodní společnost překročila stanovený limit. Lze proto konstatovat, že právní posouzení otázky, zda obviněný zkrátil daň z přidané hodnoty a v jaké výši tak učinil, je správné a odpovídá zákonu, takže rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou zatížena vadami, které jim vytýká obviněný v podaném dovolání. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který rovněž uplatnil obviněný M. M. ve svém dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této variantě jde o dovolací důvod procesní, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. řádu věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných podmínek odvolací soud podle §256 tr. řádu rozhodl o zamítnutí podaného odvolání, neboť ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, protože nedošlo k omezení obviněného v jeho přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohl být ani naplněn zmíněný dovolací důvod v jeho první alternativě. Podle druhé alternativy lze dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný důvod dovolání obsažený v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný ve svém dovolání namítl existenci dovolacího důvodu v předcházejícím řízení podle již zmíněného ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K tomuto důvodu dovolání se Nejvyšší soud podrobně vyjádřil již výše, přičemž zjistil, že obviněný uplatnil námitky, které mu zčásti neodpovídají a zčásti jsou neopodstatněné. Nejvyšší soud na podkladě všech uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný M. M. podal proti napadenému usnesení odvolacího soudu dovolání, které sice částečně vycházelo z námitek, jež odpovídají uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit i bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Navíc obviněný ve svém dovolání do značné míry jen zopakoval své námitky z podaného odvolání, s nimiž se náležitě vypořádal již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem v neveřejném zasedání, proto tak učinil. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu). V Brně dne 30. 7. 2014 Předseda senátu: JUDr. František P ú r y

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:Vznik daňové povinnosti
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:07/30/2014
Spisová značka:5 Tdo 710/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.710.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
Dotčené předpisy:§240 odst. 1,3 tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19