ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.858.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 858/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2014 o dovolání, které podal obviněný M. T. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 4 To 669/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 Nt 1401/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2013, sp. zn. 6 Nt 1401/2013, bylo M. T. podle §99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Podle §101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu bylo dále uloženo ochranné opatření zabrání věci, a to 1 ks plynové pistole značky ZOROKI-MOD 914 č. ......, ráže 9 mm včetně zásobníku se střelivem.
O stížnosti, kterou proti citovanému usnesení podal M. T. , rozhodl v druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 4 To 669/2013, jímž podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. tuto stížnost zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal M. T. (dále zpravidla jen „dovolatel“) dovolání do všech jeho výroků, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku (stručně shrnuto) namítl, že skutek jím spáchaný byl nesprávně posouzen, když podle jeho názoru (zejména s ohledem na listinné důkazy) nebylo v jeho jednání možno spatřovat přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ani tehdy, pokud by byl shledán příčetným, jelikož u něj absentovalo naplnění znaku subjektivní stránky předmětného trestného činu, konkrétně úmyslu přímého. Uvedl, že z tohoto důvodu nebyly splněny podmínky pro uložení výše uvedených ochranných opatření, když jeho skutkem nedošlo (a ani nemohlo dojít) k naplnění skutkové podstaty žádného trestného činu (upozornil na definici podle §13 odst. 1 tr. zákoníku), takže jeho jednání nebylo možno kvalifikovat ani jako čin jinak trestný. Dále podrobněji rozvedl vlastní výklad možnosti ukládání ochranného léčení podle §99 odst. 1 tr. zákoníku v její třetí alternativě s tím, že podle jeho závěru nebyly splněny všechny zákonem stanovené podmínky. Nad rámec výše uvedených argumentů odkázal na ustanovení §96 tr. zákoníku a zásadu přiměřenosti při ukládání ochranných opatření. Dovodil, že ze znaleckého posudku ani výslechu znalkyně JUDr. Lenky Friedlerové nelze přezkoumatelným způsobem zjistit, na základě jakých důkazů soud dospěl k závěru, že jeho pobyt na svobodě byl v době rozhodování soudu nebezpečný a bylo mu třeba uložit ochranné léčení ve formě ústavní.
Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 4 To 669/2013-81, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející, dále zrušil i usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2013, č. j. 6 Nt 1401/2013-63, a předcházející řízení a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, popř. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně uvedl svůj nesouhlas s postupem podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. a trval na projednání dovolání ve veřejném zasedání.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatoval, že bylo prokázáno, že dovolatel vyhrožoval policistům usmrcením v úmyslu působit na výkon úřední osoby, čímž byla naplněna skutková podstata trestného činu podle §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. K posouzení příčetnosti dovolatele byl v dané trestní věci zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze kterého vyplynulo, že v důsledku těžké duševní choroby byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti v době, kdy se nacházel na policejní služebně, vymizelé. O skutečnosti, že jeho pobyt na svobodě je pro společnost nebezpečný, svědčí též prokázaný fakt, že chodí ozbrojen. Bylo tedy spolehlivě zjištěno, že se dovolatel dopustil činu jinak trestného, avšak v důsledku existence duševní choroby nebyl trestně odpovědný, přičemž bez odpovídající léčby by mohl být jeho pobyt na svobodě nebezpečný. Soudy nižších stupňů tak postupovaly správně, pokud v dané věci uložily ochranné opatření podle §99 odst. 1, 4 tr. zákoníku, přičemž uložení ochranného léčení v ústavní formě bylo plně opodstatněno, neboť ambulantnímu léčení se dovolatel dobrovolně podrobit nechtěl. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] předmětné dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně, pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu, vyjádřil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 4 To 669/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. M. T. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda M. T. podal citované dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Podle §265e odst. 2 tr. ř., jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odstavce 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Nejvyšším soudem bylo z předloženého trestního spisu zjištěno, že v předmětné věci v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, měl dovolatel obhájce JUDr. Josefa Dvořáka (viz ustanovení ze dne 18. 7. 2013 na č. l . 53 spisu). Z obsahu trestního spisu se dále podává, že usnesení odvolacího soudu bylo dovolateli doručeno dne 3. 1. 2014 a jmenovanému obhájci dne 30. 12. 2013 (viz doručenka a potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l . 83 spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání tak M. T. připadl se zřetelem k výše citovaným ustanovením na den 3. 3. 2014 (jednalo se o pracovní den). Dovolání však bylo podáno prostřednictvím obhájkyně Mgr. Lucie Fialové až dne 3. 4. 2014 (viz dovolání s podacím razítkem na č. l . 128 – 135 spisu, jež je také datováno dnem 3. 4. 2014).
Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolání M. T. bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1, 2 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
V daných souvislostech je třeba zdůraznit, že na otázku běhu dovolací lhůty nemělo v posuzovaném případě z hlediska obviněného žádný vliv zrušení obhajoby obhájce JUDr. Josefa Dvořáka ze dne 30. 1. 2014, č. j. 6 Nt 1401/2013-93, na základě jím podané žádosti doručené jmenovanému soudu dne 23. 1. 2014, následné ustanovení nové obhájkyně Mgr. Lucie Fialové, k němuž došlo opatřením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2014, č. j. 6 Nt 1401/2013-94, a doručení shora specifikovaného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích této obhájkyni. Z hlediska počítání běhu lhůty pro podání dovolání M. T. v posuzované věci je totiž rozhodné doručení rozhodnutí odvolacího soudu jmenovanému a obhájci, jehož měl v době pravomocného skončení předmětné trestní věci. Naopak je bez významu, zda a kdy byl doručen opis rozhodnutí nově ustanovené obhájkyni (viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 6 Tdo 251/2012, uveřejněné pod číslem 10/2013 Sb. rozh. tr. a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 7 Tdo 619/2005, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20, pod č. T 844).
Nad výše popsané považuje Nejvyšší soud za potřebné ještě dodat, že na uvedené závěry nemohlo mít vliv postoupení podání, které dne 6. 1. 2014 sepsal sám dovolatel a zaslal svému tehdejšímu obhájci „k předání na patřičná místa“ [viz podání obviněného nazvané jako Věc: Dovolání / Stížnost (4 To 669/2013-81) založené na č. l. 88, resp. č. l. 86 – 91]. Podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se jeho podání nepovažuje za dovolání. Z těchto důvodů není možno s výše uvedeným podáním dovolatele, které nebylo vyhotoveno obhájcem, tedy nebylo učiněno jeho prostřednictvím, spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a k jeho obsahu nelze v dovolacím řízení přihlížet (k tomu srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.Beck, svazek 35/2007, pod č. T 993/2007/I).
Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného jako opožděné odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý