ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2020.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2020/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Pharm. Dr. T. V. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, M.Jur, advokátem se sídlem v Brně-Žabovřeskách, Marie Stejskalové č. 767/62, proti žalovanému MUDr. Z. Č. , zastoupenému JUDr. Janem Kozákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12, o zaplacení 1.300.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. října 2009, č. j. 8 C 292/2005-251, a na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 292/2005, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 292/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. listopadu 2014, č. j. 56 Co 399/2014-462, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Kozáka, advokáta se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce směřující (podle jeho obsahu) proti výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2014, č. j. 56 Co 399/2014-462, jímž potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 4. 2014, č. j. 8 C 292/2005-430, ve výroku o zamítnutí „žaloby pro zmatečnost řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 292/2005“ s upřesněním, že se zamítá „žaloba pro zmatečnost rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. 8 C 292/2005-251“ (výrok usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 4. 2014, č. j. 8 C 292/2005-430, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 8 C 292/2005, nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci), není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v dovoláním napadeném výroku o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost podané dne 26. 10. 2012 podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále jen „občanský soudní řád“ (čl. II. odst. 6 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), založeno primárně na závěru, že „žaloba netrpěla žádnými vadami, které by bránily jejímu věcnému projednání“, že však za situace, kdy v původním řízení rozhodl ve věci samé odvolací soud, lze žalobu pro zmatečnost podle uvedeného ustanovení podat buď jen proti jeho rozhodnutí nebo i proti rozhodnutí soudu prvního stupně, že však rozhodnutí soudu prvního stupně nelze napadnout samostatně. Byl-li tedy v daném případě žalobou napaden jen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. 8 C 292/2005-251, a nikoliv též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2010, č. j. 56 Co 67/2010-308, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobce ve výroku o věci samé potvrzen (dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010, č. j. 33 Cdo 4567/2010-337), byla žaloba podána proti nezpůsobilému předmětu, jelikož věc byla pravomocně skončena až rozsudkem odvolacího soudu. Protože žalobce byl při podání žaloby pro zmatečnost zastoupen advokátem, nebylo povinností soudu prvního stupně žalobce poučit o způsobilém předmětu žaloby, jelikož „nešlo o poučení o procesních právech a povinnostech účastníka podle ustanovení §5 občanského soudního řádu“. Současně odvolací soud podotkl, že „zjednání nápravy změnou žaloby“, spočívající v jejím rozšíření o žalobu pro zmatečnost také proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2010, č. j. 56 Co 67/2010-308, přicházelo v úvahu jen ve lhůtách uvedených v ustanovení §234 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, tj. v daném případě nejpozději dne 10. 6. 2014.
Otázky předestřené dovolatelem, a to jednak „aplikace ust. §43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, a dále „aplikace lhůt uvedených v ust. §232 odst. 2 a §234 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při odstraňování vad podání ve smyslu ust. §43 odst. 1 o. s. ř., spočívajících v nesprávném označení napadeného rozhodnutí“, která podle dovolatele nebyla v rozhodování dovolacího soudu „dosud expresis verbis vyřešena“, přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nezakládají. Je tomu tak proto, že žalobce v žalobě pro zmatečnost zcela jednoznačným a pochybnosti nevzbuzujícím způsobem označil za její předmět jen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. 8 C 292/2005-251, jímž řízení nebylo pravomocně skončeno (v tomto ohledu je možno poukázat na obsah žaloby, v jejímž bodu I. se uvádí, že „žalobce podává žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. 8 C 292/2005-251“, že „po podání odvolání žalobcem byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 56 Co 67/2010-308 ze dne 29. 4. 2010 rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. 8 C 292/2005-251 potvrzen“ a že „usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, č. j. 33 Cdo 4567/2010, bylo odmítnuto dovolání žalobce v této věci“, na bod II. odst. 1 žaloby, kde je dále uvedeno, že „žalobce tímto napadá rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 12. 10. 2009, č. j. 8 C 292/2005-251 v plném rozsahu z důvodu podle §229 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, neboť rozhodoval vyloučený soudce“, a na bod VII., v němž žalobce navrhl, aby „soud podle §235e odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, napadený rozsudek zrušil v plném rozsahu a věc řádně projednal“). V označení rozhodnutí, proti němuž žaloba pro zmatečnost směřuje, se proto o vadu žaloby či o její neurčitost (§232 odst. 1 občanského soudního řádu) nejedná a nejde ani o to, že by „podání obsahovalo logický a věcný rozpor mezi odůvodněním žaloby a žalobním návrhem včetně vymezení napadeného rozhodnutí“, jak dovolatel namítá [k tomu srov. např. odůvodnění usnesení ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013, v němž Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že rozhodnutí, proti němuž směřuje žaloba pro zmatečnost, je ve smyslu ustanovení §232 odst. 1 o. s. ř. označeno tehdy, uvede-li žalobce datum jeho vyhlášení (vydání) a jednací číslo, popřípadě spisovou značku, nebo uvede-li o něm alespoň takové údaje, které je bez pochybností odlišují od jiných soudních rozhodnutí vydaných mezi stejnými účastníky a které vedou k jeho jednoznačné identifikaci]. Nemohou tedy obstát námitky dovolatele, že odvolací soud nesprávně právně věc posoudil tak, že „vadu podání lze sanovat pomocí institutu změny žaloby“ a že „odhlédl od své povinnosti aplikovat ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř.“ (která navíc představuje uplatnění jiného dovolacího důvodu, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Mimo to je třeba poukázat na to, že ustanovení §234 odst. 2 občanského soudního řádu na danou věc nedopadá, neboť žalobce důvod zmatečnosti uvedený v ustanovení §229 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu v žalobě neuplatnil, že ustanovení §232 odst. 2 občanského soudního řádu odvolací soud při svém rozhodnutí neaplikoval a že žalobce návrh na změnu žaloby pro zmatečnost nepodal, jak z obsahu spisu vyplývá.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud založil svůj závěr o zamítnutí žaloby pro zmatečnost na dvou na sobě nezávislých důvodech, nezabýval se již dovolací soud námitkami žalobce vztahujícími se k jeho závěru (jenž odvolací soud označil za druhořadý) o tom, že nebyla prokázána existence důvodu zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, neboť sama okolnost, že tento důvod (eventuelně) neobstojí, nemůže mít na celkový závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti žaloby pro zmatečnost žádný vliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný pod v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 1998, pod číslem 17, z něhož vyplývá, že, jestliže odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý, a že uvedené platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen; dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu