ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2134.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2134/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně J. P. , zastoupené JUDr. Pavlem Cibulkou, advokátem se sídlem v Žatci, Mostecká č. 2580, proti žalovanému GERMANIA Oil Czech, s. r. o. (dříve GO GERMANIA Oil Czech, s. r. o.) , se sídlem v Praze, Lazarská č. 11/6, IČO 25232533, zastoupenému JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Lazarská č. 11/6, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 115/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2014 č. j. 23 Co 375/2014-104, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Cibulky, advokáta se sídlem v Žatci, Mostecká č. 2580.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2014 č. j. 23 Co 375/2014-104 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke skutkovému vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 1996 sp. zn. 2 Cdon 198/96, který byl uveřejněn pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002 sp. zn. 21 Cdo 2374/2000 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4883/2010 a k důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2006 sp. zn. 21 Cdo 182/2006, který byl uveřejněn pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009 sp. zn. 21 Cdo 3323/2008] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění odvolacího soudu tím, že předestírá vlastní skutkové závěry (že schodek na svěřených hodnotách byl způsoben „cíleným jednáním ze strany zaměstnanců“), na kterých buduje jiné právní posouzení věci než odvolací soud, a namítá-li, že nebyl v řízení poučen o povinnosti označit důkazy ke vzniku schodku na svěřených hodnotách podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. a že mu nebylo umožněno klást žalobkyni při jejím výslechu jako účastnice řízení otázky, neboť soud prvního stupně její výslech nedokončil, uplatnil tím jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2015
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu