Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2015, sp. zn. 21 Cdo 2727/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2727.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2727.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2727/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy právní věci žalobce D. K. , zastoupeného JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská č. 673/24, proti žalovaným 1) E. R. , zastoupené JUDr. Petrem Andělem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce č. 282/12, a 2) Ing. J. K. , zastoupenému JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova č. 502/42, o určení, že na nemovitostech neváznou zástavní práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 22 C 102/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2014, č. j. 18 Co 261, 262/2014-354, takto: Dovolání žalobce se odmítá. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2014, č. j. 18 Co 261, 262/2014-354, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k výkladu ustanovení §127 odst. 2 a §127a o. s. ř. z hlediska dodržení všech obsahových náležitostí znaleckého posudku (revizního znaleckého posudku) srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž byl přijat právní názor, že, splňuje-li znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady stanovené v §127 odst. 2 a §127a o. s. ř., pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem, a že to platí i tehdy, jde-li o revizní znalecký posudek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2014, sp. zn. 32 Cdo 1124/2014, v němž byl přijat právní názor, že při úvaze o aplikaci ustanovení §213 odst. 5 o. s. ř. je třeba na znalecký posudek vyhotovený mimo řízení a splňující náležitosti revizního znaleckého posudku pohlížet stejně jako na revizní znalecký posudek vyžádaný soudem; k výkladu ustanovení §120 odst. 1 a 3 a §132 o. s. ř. srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013, uveřejněný pod číslem 93/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a právní názor uvedený v jeho odůvodnění, podle kterého „výsledky hodnocení důkazů umožňují soudu přijmout závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, jestliže na jejich základě lze nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti. Vytvářejí-li výsledky hodnocení důkazů podmínky pouze pro úsudek, že je možné (více či méně pravděpodobné), že se dokazovaná skutečnost stala, a připouštějí-li tedy i možnost (větší či menší pravděpodobnost) toho, že se dokazovaná skutečnost naopak nestala, nelze učinit závěr o pravdivosti této skutečnosti. V takovém případě soud rozhodne v neprospěch toho účastníka, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost.“] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. V souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3614/2009, ze dne 19. května 2011, sp. zn. 30 Cdo 5226/2009, nebo ze dne 21. prosince 2012, sp. zn. 30 Cdo 3061/2012) je i výklad ustanovení §38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a závěr odvolacího soudu o nezbytnosti bezpečného zjištění pro prokázání jednání v duševní poruše, s tím, že „za bezpečné zjištění je třeba považovat tzv. procesní pravdu, tedy skutkový závěr, jehož vysoká pravděpodobnost je odůvodněna pomocí dílčích prokázaných zjištění a bezchybné logické dedukce“. Napadené usnesení odvolacího soudu – jak vyplývá z jeho odůvodnění - současně vychází také z právního názoru Ústavního soudu, který byl vyjádřen v nálezu ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. I ÚS 173/13, ve znění usnesení (opravného) ze dne 10. září 2014 (který při vymezení tzv. důkazního standardu pro vyslovení neplatnosti právního úkonu pro duševní poruchu jednající osoby hovoří o stanovení „vysoké míry pravděpodobnosti prokázání“). V části dovolání, v níž žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [kromě výčtu vad, které podle jeho názoru mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. - jen je-li dovolání přípustné, dovolatel podrobuje kritice skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že žalobce nejednal při podpisu zástavních smluv dne 28. 12. 2009 a dne 11. 1. 2010 v duševní poruše, která by jej činila k tomuto úkonu neschopným ve smyslu ustanovení §38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a nesouhlasí s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy (zejména v řízení provedené znalecké posudky, konkrétně žalovanou 1) předložený ústavní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, o duševním stavu žalobce, který byl vypracován Psychiatrickým centrem Bohnice na základě pověření Obvodním soudem pro Prahu 10 v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 79/2010, a který je koncipován jako revizní ve vztahu k posudku MUDr. Karla Hynka, MUDr. Otto Matanelliho, z nichž vycházeli v souvisejících řízeních mezi týmiž účastníky znalci MUDr. Michal Maršálek, CSc., a MUDr. Ilja Žukov, CSc.; tím, že dovolatel na odlišném hodnocení provedených důkazů zakládá jiné závěry o skutkovém stavu věci a na nich buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující], dovolaní trpí nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. prosince 2015 JUDr. Mojmír Putna předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/18/2015
Spisová značka:21 Cdo 2727/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2727.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§127 odst. 2 a §127a, §120 odst. 1 a 3 a §132, §243c odst. 1 věta první, §237 a §241a odst. 1 o. s. ř.
§38 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20