Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.06.2015, sp. zn. 21 Cdo 3965/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3965.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3965.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 3965/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v exekuční věci oprávněného EUROVIA Kamenolomy, a.s. se sídlem v Liberci XI-Růžodol I, Londýnská č. 637/79a, IČO 27096670, zastoupeného Mgr. Pavlem Vernerem, advokátem se sídlem v Turnově, Palackého č. 211, proti povinnému INOSTAV BRNO, a.s. se sídlem v Brně, Slatina, Zlínská č. 1329/12, IČO 29264049, pro 723.052,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 75 EXE 2256/2013 a u soudního exekutora Mgr. Aleše Bursy, Exekutorský úřad Mladá Boleslav, se sídlem v Mladé Boleslavi, Palackého č. 267, pod sp. zn. 172 EX 415/13, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2014, č. j. 20 Co 12/2014 - 21, takto: I. Dovolání oprávněného se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání oprávněného, směřující podle jeho obsahu proti výroku usnesení ze dne 28. 7. 2014, č. j. 20 Co 12/2014 - 21, jímž Krajský soud v Brně potvrdil usnesení ze dne 15. 11. 2013, č. j. 172 EX 415/13 - 16, kterým soudní exekutor Mgr. Aleš Bursa, Exekutorský úřad Mladá Boleslav, zamítl exekuční návrh oprávněného na nařízení exekuce, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud se k otázce výběru rozhodce podle §7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 4. 2012 (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), podle něhož je třeba danou věc posuzovat (srov. Čl. II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) vyjádřil v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého „je-li třetí osobou, která má podle rozhodčí smlouvy (doložky) vybrat rozhodce (§7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb.), právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jež rozhodce jmenuje (již bez výslovného odkazu na interní dokumenty, ale podle stejných principů) z okruhu osob, s nimiž dlouhodobě spolupracuje, jejichž seznam i nadále vede a jejichž činnost organizačně a administrativně zajišťuje, nelze takto učiněný výběr rozhodce považovat za transparentní, což má za následek neplatnost rozhodčí doložky podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. §028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Vůle stran vyjádřená v rozhodčí doložce nemůže být respektována, jelikož odporuje pravidlům spravedlivého procesu.“. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí rovněž konstatoval, že „byl-li výběr rozhodce s odkazem na jednací řády a seznamy rozhodců, vydanými právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona (případně výběr rozhodce učiněný takovou osobou přímo), dosavadní judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod č. 121/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, uveřejněný pod č. 35/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) považován za netransparentní a rozhodčí smlouva (doložka) z tohoto důvodu za neplatnou, není důvod se od těchto přijatých závěrů odchýlit ani poté, kdy novela zákona o rozhodčím řízení v §7 odst. 1 umožňuje výběr rozhodce třetí osobou výslovně.“. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sp. zn. 23 Cdo 574/2012, přitom vyplývá, že JUDr. J. Ž. spolupracoval se společností HONESTA, s. r. o. již v roce 2010, kdy vydal rozhodčí nález jako rozhodce jmenovaný jednatelem společnosti HONESTA, s. r. o. ze Seznamu rozhodců vedeném společností HONESTA, s. r. o., která není stálým rozhodčím soudem. K otázce výběru rozhodce pomocí tzv. appointing autority lze odkázat rovněž na usnesení ze dne 12. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1269/14, v němž Ústavní soud s poukazem na svá předchozí rozhodnutí mj. konstatoval, že „požadavku transparentnosti nemůže vyhovět ani rozhodčí doložka, jejímž obsahem je toliko určení třetí osoby, která bez dopředu stanovených pravidel vybere za rozhodce jakoukoliv osobu…“, a dále na nález ze dne 14. března 2013, sp. zn. II. ÚS 3406/10, v němž Ústavní soud dovodil, že „jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na výběr „soudem“, tedy obchodní společností, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná.“ Odlišnost ujednání o výběru rozhodce je v dané věci pouze v tom, že rozhodce měl bez dalšího vybrat přímo jednatel obchodní společnosti. Pokud jde o námitku dovolatele, že o zamítnutí exekučního návrhu nemohlo být rozhodnuto, aniž by došlo ke zrušení rozhodčího nálezu, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014, konstatoval, že „soud pověří soudního exekutora provedením exekuce, jen jsou-li splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro její vedení, přičemž - mimo jiné - zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc; zjistí-li soud, že rozhodčí doložka nebyla uzavřena nebo že rozhodčí doložka je absolutně neplatná podle ustanovení §39 obč. zák., a rozhodce přesto vydal rozhodčí nález, ačkoliv k tomu neměl pravomoc, dá soudnímu exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh oprávněného zamítl. Okolnost, zda osoba povinná podle vydaného rozhodčího nálezu podala návrh na jeho zrušení a na odložení jeho vykonatelnosti, na uvedeném nic nemění.“. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. června 2015 JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/09/2015
Spisová značka:21 Cdo 3965/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3965.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Exekuce
Rozhodčí doložka
Neplatnost právního úkonu
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
§7 odst. 1 předpisu č. 216/1994Sb. ve znění od 01.04.2012
§39 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20