ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5101.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 5101/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Mgr. V. D. , zastoupené JUDr. Lukášem Francem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty č. 3163/28, proti žalované ORCO Prague, a.s. se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1047/26, IČO 261 78 699, zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 674/55, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 78/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2015 č.j. 62 Co 195/2015-146, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Lukáše France, advokáta se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty č. 3163/28.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.6.2015 č. j. 62 Co 195/2015-146, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (v otázce nadbytečnosti zaměstnance srov. například odvolacím soudem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.6.2002 sp. zn. 21 Cdo 1369/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.9.2012 sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2013 pod č. 24 nebo rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968 pod č. 57, k otázce lhůty pro oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání při obsahově nezměněné právní úpravě srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.10.2001 sp. zn. 21 Cdo 2905/2000, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2002, pod č. 77 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.5.2012 sp. zn. 62 Co 57/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Z dovolání (jeho obsahu) vyplývá, že jsou v něm však převážně uplatněny jiné dovolací důvody, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. (podstatou námitek dovolatelky je její nesouhlas se skutkovým závěrem soudů ohledně „právního posouzení pracovní náplně žalobkyně a pracovní náplně jiného v rozhodné době přijatého zaměstnance a jejich kvalifikace“, tedy ohledně porovnání obou pracovních náplní; dovolatelka nesouhlasí s hodnocením důkazů, na základě něhož odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že výpovědní důvod pro nadbytečnost nebyl naplněn a předestírá své vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje odlišné právní posouzení věci), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. prosince 2015
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu