ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.145.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 145/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Sportovně střeleckého klubu ČSAD Znojmo, IČO: 45671141, se sídlem v Dobšicích, Brněnská 308, zastoupeného Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 33, proti žalovanému České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO: 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, adresa pro doručování Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, Příkop 11, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 59/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2014, č. j. 21 Co 253/2013-164, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Znojmě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. listopadu 2012, č. j. 4 C 59/2011-109, zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. 768/2 - ostatní plocha, neplodná půda, parc. č. 768/12 – zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 768/13 – zastavěná plocha a nádvoří, a parc. č. 768/14 – zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Znojmo, pro obec D. a katastrální území D. u Z., na listu vlastnictví č. 60000. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. září 2014, č. j. 21 Co 253/2013-164, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Rozsudek odvolacího soudu je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 1997, sp. zn. 2 Odon 28/97, který byl v informačním systému ASPI publikován s právní větou: „Trvalý uživatel, jemuž byla část národního majetku smlouvou přenechána do bezplatného trvalého užívání (§761 obchodního zákoníku, §70 odst. 1 až 3 hospodářského zákoníku), je oprávněn a zároveň povinen užívat tento majetek jen k účelu, k němuž byl odevzdán, a dále je povinen ho zejména udržovat a opravovat (§9 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 119/1988 Sb.). Jiná dispozice s přenechaným majetkem, např. jeho přenechání k užívání jiným subjektům, trvalému uživateli nepřísluší, pokud nebylo smluvními stranami dohodnuto něco jiného.
Trvalý uživatel není taktéž oprávněn přenechat za úplatu tento majetek, popř. jeho část do dočasného užívání (nyní do nájmu) jiným subjektům, neboť tomu brání §71 odst. 1 hospodářského zákoníku a §10 odst. 1 vyhlášky č. 119/1988 Sb., podle nichž jsou tyto dispozice oprávněny provádět státní organizace, které mají k přenechávanému majetku právo hospodaření, což trvalý uživatel nesplňuje“.
Podobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2003, sp. zn. 22 Cdo 1792/2001: „Podle §70 odst. 2 hospodářského zákoníku organizace, které byl majetek odevzdán do trvalého užívání, byla oprávněna užívat majetku jen k účelu, ke kterému jí byl odevzdán. HKC v P. nebyl proto oprávněn jako trvalý uživatel majetku státu, který byl odevzdán již její právní předchůdkyni k účelu její činnosti jako tělovýchovné jednoty, přenechat majetek k užívání jinému subjektu“.
Argumentace týkající se neplatnosti nájemní smlouvy není významná. Porušení povinnosti trvalého uživatele lze spatřovat v tom, že majetek přenechal do užívání jinému subjektu; to, zda se tak stalo smluvně či bez právního základu nebo zda šlo o smlouvu úplatnou, není rozhodující. Dovolací soud tak nevidí možnost, jak prohlásit odnětí práva trvalého užívání za absolutně neplatné.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu