Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.06.2015, sp. zn. 22 Cdo 4515/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4515.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4515.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4515/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně MEFIN, s. r. o. , IČO: 26080397, se sídlem v Rudolfově, Adamovská 332, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti žalovaným: 1) Ing. M. J., Č. B., 2) Ing. M. Š., B., 3) K. Z. , D. S., a 4) Z. Z. , tamtéž, všem zastoupeným Mgr. Andreou Tetourovou, obecnou zmocněnkyní, bytem v Českých Budějovicích, Plavská 1981/13, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 292/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. července 2014, č. j. 7 Co 1081/2014-152, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. dubna 2014, č. j. 6 C 292/2013-127, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že „ zemřelý Ing. J. Z., J. H., byl ke dni svého úmrtí, tedy ke dni 22. 6. 2013, vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideální 1/5 na pozemku parc. č. 559/2 – zahrada, zapsaném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Třeboň, LV č. 780 pro k. ú. B., obec T., a určení, že zemřelý Ing. J. Z.,…, byl ke dni svého úmrtí, vlastníkem 20% obchodního podílu po zůstavitelce Ing. I. Z., posledně J. H., jakožto společníkovi v obchodní společnosti INTERTRADE CZ s. r. o., IČ: 26077701, se sídlem Praha 4, Krč, Pujmanové 1221/4, PSČ 140 00, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, vložce 126874, ve výši 70/210“ (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 9. července 2014, č. j. 7 Co 1081/2014-152, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v §237 občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Domnívá se, že přestože obdobná otázka byla již Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3400/2013 ze dne 8. dubna 2014 řešena, měla by být s ohledem na specifika a účel exekučního řízení posouzena jinak. Navrhuje, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek odvolacího soudu tak, že podané žalobě zcela vyhoví a žalobkyni přizná náhradu nákladů řízení, nebo napadený rozsudek odvolacího soudu zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení. Žalovaní s dovoláním žalobkyně nesouhlasí. Napadené rozhodnutí je podle jejich názoru v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Navrhují proto, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, spolu s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolatelka se domáhala určení vlastnického práva s tím, že namítala neplatnost dohody o vypořádání dědictví po Ing. I. Z., protože se jí Ing. J. Z. vzdal v rozporu s §44a odst. 1 (resp. §44 odst. 7 ve znění účinném do 31. října 2009) zákona č. 120/2011 Sb., exekučního řádu (dále jen „exekuční řád“), části svého zákonného dědického podílu. Domnívá se, že obsah tohoto ustanovení interpretovaly soudy obou stupňů rozporně s jeho účelem. K rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3400/2013 uvedla, že se odchyluje od dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Oproti přesvědčení dovolatelky je rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 3400/2013, na něž v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud odkázal, v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Nejvyšší soud opakovaně vyjádřil závěr, že se nelze s úspěchem domáhat určení neplatnosti dohody dědiců o vypořádání dědictví pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v řízení o dědictví - srov. např. usnesení ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 21 Cdo 305/2008 nebo rozsudek ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 1240/2007 (obě rozhodnutí jsou zveřejněna na www.nsoud.cz ). V rozsudku ze dne 8. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 3400/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 87/2014, dovolací soud uvedený závěr upřesnil ve vztahu k ust. §44a odst. 1 exekučního řádu. Podle tohoto rozhodnutí „usnesení, jímž soud pravomocně schválil dohodu o vypořádání dědictví, je závazné (§159a odst. 1 a 4 o. s. ř.) pro všechny soudy a taktéž i pro soudního exekutora, na nějž stát přenesl část svých mocenských pravomocí (srov. §1 odst. 1 exekučního řádu) a který má v exekučním řízení postavení soudu prvního stupně, a … otázku platnosti takové dohody nemůže soud (soudní exekutor) řešit v jiném (než dědickém) řízení, a to ani jako otázku předběžnou“. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné a dovolací soud neshledal důvod odklonit se od závěrů napadeného rozhodnutí (§241a odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. června 2015 Mgr. David Havlík předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/23/2015
Spisová značka:22 Cdo 4515/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4515.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20