ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.4701.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 4701/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. Š., zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalovanému J. Š., zastoupenému Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova 16, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 8 C 32/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. února 2014, č. j. 12 Co 589/2013-396, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud Plzeň - jih (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. srpna 2013, č. j. 8 C 32/2011-370, rozhodl, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů (dále „SJM“) připadají do výlučného vlastnictví žalobkyně LCD televizor, sedací souprava, automatická pračka, lednice Zanussi a tři komody v celkové vypořádací ceně 43 000,- Kč, do výlučného vlastnictví žalovaného satelit, osobní automobil Škoda Fabia reg. zn. 1P0 6597 v celkové vypořádací ceně 47 000,- Kč (výrok I.). Dále rozhodl, že do majetku žalobkyně připadá vklad na účtu č. 196573686/0600 s kladným zůstatkem 12 262,67 Kč a vklad na účtu č. 0717455133/0800 se záporným zůstatkem -22 764,48 Kč, zjištěných vždy k 23. dubnu 2010, kdy SJM zaniklo (výroky II. a III.). Výrokem IV. rozhodl, že do majetku žalovaného připadá vklad na účtu č. 175073973/0600 se záporným zůstatkem k 23. dubnu 2010 ve výši -3 616,93 Kč. Výrokem V. uložil žalovanému povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 81 450,59 Kč tak, že 40 000,- Kč zaplatí do jednoho měsíce po právní moci rozsudku a zbytek ve výši 41 450,59 Kč do 31. prosince 2013. Konečně výrokem VI. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 133 567,60 Kč.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 26. února 2014, č. j. 12 Co 589/2013-396, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III., IV. a v části výroku V., v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 81 450,59 Kč, potvrdil (výrok I.), změnil jej co do splatnosti tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 81 450,59 Kč „nejpozději do 31. 12. 2014“ (výrok II.) a ve výroku VI. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Ve výroku IV. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti výrokům III. a IV. rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud napadené výroky zrušil, nebo aby výrok III. sám změnil tak, že „žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 133 567,60 Kč; žalobkyni se přiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení“ a přiznal dovolatelce právo na náhradu dovolacího řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelka má v daném případě za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a odkazuje především na usnesení Nejvyššího soudu z 28. listopadu 2013, sp. zn. 22 Cdo 3345/2013.
Obsah dovolacích námitek tvoří nesouhlas dovolatelky se závěrem odvolacího soudu o nepřiznání náhrady nákladů řízení dovolatelce vůči žalovanému. Domnívá se, že soud nesprávně aplikoval ustanovení §150 o. s. ř., neboť v řízení nebyly osvědčeny ani prokázány žádné důvody hodné zvláštního zřetele, v důsledku kterých by soud neměl náhradu nákladů řízení přiznat.
Oproti přesvědčení dovolatelky však napadené rozhodnutí na takové právní otázce založeno není. Odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení §150 o. s. ř. neaplikoval. Účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na §142 odst. 2 o. s. ř., když dospěl k závěru, že „úspěch a neúspěch, hodnota přikázaných aktiv i to, co ten který z účastníků zaplatil ze svého na společné vypořádání, jsou v podstatě vyrovnané“.
Jestliže odvolací soud rozhodl s odkazem na §142 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení podle úspěchu účastníků v řízení, není jeho rozhodnutí v rozporu se závěry uvedenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 22 Cdo 3345/2013, uveřejněném na www.nsoud.cz , podle kterých „dovolací soud totiž ve své judikatuře zcela ustáleně a bez jakýchkoliv pochybností vychází při rozhodování ve věcech vypořádání společného jmění manželů z ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř. a reflektuje procesní úspěch účastníků v dovolacím řízení bez aplikace ustanovení §150 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. ledna 2015, sp. zn. 1894/2014, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , a řadu rozhodnutí dalších)“.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu