Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.05.2015, sp. zn. 23 Cdo 1962/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1962.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1962.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 1962/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Suverénní řád Maltézských rytířů – České velkopřevorství , se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Velkopřevorské náměstí 485/4, IČO 00569623, zastoupené Martinem Hollerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 118 00, proti žalovanému Nadačnímu fondu maltézského kříže, se sídlem v Praze 4 - Chodově, Blažimská 1781/4, Tophotel, PSČ 149 00, IČO 28484479, zastoupenému JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem, se sídlem ve Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, PSČ 150 00, o ochranu názvu právnické osoby a ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cm 6/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2014, č. j. 3 Cmo 45/2014-166, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění: (§243f odst. 3 o. s. ř.) Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2014, č. j. 3 Cmo 45/2014-166, není přípustné podle §237 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ve smyslu §237 o. s. ř. Žalobce se v tomto řízení domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost upravit svůj název tak, aby v žádné podobě a kombinaci neobsahoval slovo „maltézský“ nebo slovní spojení „maltézský kříž“, a podat příslušnému rejstříkovému soudu návrh na změnu zápisu názvu do nadačního rejstříku a povinnosti zdržet se užívání označení podobného osmihrotému kříži. Tyto nároky byly uplatněny z titulu ochrany názvu právnické osoby podle §19b odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jenobč. zák.“ (podle aktuální právní úpravy ustanovení §135 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), a z titulu ochrany před nekalou soutěží podle §44 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (podle aktuální právní úpravy ustanovení §2976 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Dovolatel dovozoval přípustnost na základě několika otázek, a to zda je název žalobce zaměnitelný s názvem žalovaného a zda byla počínáním žalovaného naplněna generální klauzule nekalé soutěže (ve vztahu ke znaku rozporu s dobrými mravy soutěže). Tyto otázky však odvolací soud řešil v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu, proto nemohou vyvolat přípustnost dovolání. Odvolací soud se při posouzení nároků žalobce zcela ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, přičemž některé jeho závěry zdůraznil. Pro závěr o tom, zda odvolací řešil otázky v judikatuře dovolacího soudu neřešené, případně další otázky ve smyslu §237 o. s. ř., je nutno zohlednit i argumenty výslovně uvedené v rozsudku soud prvního stupně. Soudy ve svých rozhodnutích nejprve zkoumaly slovo „maltézský“ jakožto jediný společný prvek názvu žalobce a žalovaného. Ohledně přídavného jména „maltézský“ soud prvního stupně zjistil, že je užíváno v různých slovních spojeních, nejen v souvislosti se žalobcem. Dospěl proto k závěru, že jde o slovo, které je předmětem obecného užívání. Oba soudy toto slovo posuzovaly i ve slovním spojení „maltézský kříž“, jakožto dominantního prvku názvu žalovaného. Tím učinily zadost právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006, který citoval dovolatel. Stejně tak se neodchýlil od právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2004, sp. zn. 32 Odo 840/2004, podle kterého je při posuzování zaměnitelnosti obchodní firmy (v tomto případě analogicky názvu) třeba vycházet z celkového dojmu průměrného zákazníka, jak utkví v jeho paměti, přičemž určující jsou silné prvky (výrazné a rozlišující části názvu). Toto slovní spojení hodnotily z pohledu zaměnitelnosti. Vzhledem k tomu, že označení „maltézský kříž“ je kmen názvu žalobce, který je dále doplněn pouze označením právní formy, byl tento postup v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2011, sp. zn. 23 Cdo 3060/2010. Nesoulad s tímto rozsudkem nevyvolává ani nesprávný argument odvolacího soudu, že slovo maltézský je v názvech stran sporu v jiných tvarech, neboť zaměnitelnost slovního spojení „maltézský kříž“ ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným soud nehodnotil pouze s ohledem na koncovku slova „maltézský“, ale z pohledu celkového dojmu vyvolávaného uvedeným slovním spojením. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že obrazového označení osmihrotého – maltézského – kříže užívá, a historicky užívala, celá řada subjektů odlišných od žalobce a to dokonce dříve, než jej začal používat žalobce (resp. zvláštní entita mezinárodního práva, od níž žalobce odvozuje svůj název a činnost). Pokud byl tento symbol historicky příznačný pro žalobce (resp. zvláštní entitu mezinárodního práva, od níž žalobce odvozuje svůj název a činnost), dnes již toto označení výhradně žalobci přičítat nelze. Ze zjištění soudu prvního stupně dále vyplývá, že maltézský kříž bývá považován za symbol určitých hodnot či (kladných) vlastností člověka, mj. ve smyslu pomoci jiným apod. Spíše než propojení se žalobcem signalizuje užití slovního pojmenování obrazového označení maltézského kříže snahu žalovaného o následování těchto hodnot charitativní činností. To stejné samozřejmě platí i pro použití samotného obrazového označení maltézského kříže jako prvku v kombinované ochranné známce užívané žalovaným. Vzhledem k tomu, že v současnosti nelze přičíst označení maltézského kříže pouze žalobci, a vzhledem k tomu, že je toto označení, odkazující na hodnoty jako je pomoc chudým a nemocným, použito v ochranné známce a názvu nadačního fondu, který byl založen pro podporu organizací zabývajících se charitativní činností, nelze shledat, že by užívání označení „maltézský kříž“ ve slovní i grafické podobě bylo jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže, jež Nejvyšší soud ve své judikatuře již mnohokrát popsal jako jednání, které se nachází za hranicí přípustné agresivity při soutěžení na trhu a které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné či parazitující, nebo ve vztahu k zákazníkům klamavé (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. ledna 2011, sp. zn. 23 Cdo 5184/2009, a ze dne 30. října 2014, sp. zn. 23 Cdo 3338/2012). Závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu 27. listopadu 2007, sp. zn. 32 Odo 1125/2006, na který dovolatelka odkazovala, nelze na posuzovanou věc aplikovat, neboť se jednalo o odlišnou situaci – jednalo se o obchodní společnosti se shodným předmětem podnikání, které měly shodný kmen obchodní firmy, přičemž provozovna první společnosti se nacházela na adrese bývalé provozovny druhé společnosti, kterou dříve dlouhodobě vedl společník první společnosti. I při posouzení z hlediska nekalosoutěžního nároku proto postupovaly oba soudy v souladu s existující judikaturou. Jak je patrné z uvedené argumentace, soudy v této věci posuzovaly pouze otázky již řešené judikaturou dovolacího soudu (otázka posouzení podobnosti názvů stran s ohledem na dominantní prvek názvů, rozpor s dobrými mravy soutěže), a to v souladu s ní. Přípustnost dovolání nevyvolávají ani tvrzení dovolatele, kterými se pokouší doplnit zjištěný skutkový stav – skutkovým stavem, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, je však dovolací soud vázán. Rovněž právní názory obsažené v rozsudcích zahraničních soudů nejsou s to založit přípustnost dovolání. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. května 2015 JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:05/28/2015
Spisová značka:23 Cdo 1962/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.1962.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Ochrana názvu právnické osoby
Nekalá soutěž
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
§19b odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.12.2013
§44 odst. 1 obch. zák.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:07/24/2015
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 2386/15
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13