Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.04.2015, sp. zn. 23 Cdo 4734/2014 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4734.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4734.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 4734/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně AB-IN s.r.o. , se sídlem v Praze 3 - Žižkov, Seifertova 455/17, identifikační číslo osoby 26487641, zastoupené JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, proti žalované I. S. , zastoupené Mgr. Petrem Mikyskou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Chodská 30, o zaplacení částky 569.409,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 123/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2014, č. j. 12 Cmo 74/2013-217, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. října 2012, č. j. 36 Cm 123/2009-165, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. ledna 2013, č. j. 36 Cm 123/2009-187, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 280.000,- Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku). V rozsahu požadované další částky ve výši 289.409,- Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku). Doplňujícím usnesením rozhodl o náhradě nákladů řízení státu. K odvolání žalobkyně i žalované odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. v bodě I. výroku a v bodě II. výroku v rozsahu, jímž byla žaloba o zaplacení 196.409,- Kč s příslušenstvím zamítnuta a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci. K dovolání žalobkyně se žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Při respektování shora uvedených kritérií nemůže přípustnost dovolání ve smyslu ustanovením §237 o. s. ř. založit otázka výkladu konkrétního smluvního ustanovení mezi účastníky uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení za situace, kdy dovolatelka pro své právní závěry konstruuje vlastní skutková tvrzení, která dovolacímu přezkumu nepodléhají. Dovolací soud přitom připomíná, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo především založeno na nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně a z těchto důvodů došlo k jeho zrušení. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dovolaní žalobkyně podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl. Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. dubna 2015 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/30/2015
Spisová značka:23 Cdo 4734/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4734.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19