Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.04.2015, sp. zn. 23 Cdo 4920/2014 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4920.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4920.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 4920/2014 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce D&I CONSULTING LIMITED, se sídlem 10 DUNSTAN CLOSE, London N2 OUX, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, proti žalovanému P. B. , zastoupenému Mgr. Pavlou Rojarovou, advokátkou, se sídlem v Ostrohu, Veselská 710, PSČ 687 21, o zaplacení částky 34 650 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 140/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2014, č. j. 27 Co 106/2014-291, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 11. listopadu 2013, č. j. 5 C 140/2004-257, počtvrté zamítl žalobu o zaplacení částky 34 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení ode dne 31. července 2001 do zaplacení a o zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 863 Kč (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III). Proti rozsudku soudu prvního stupně se žalobce odvolal a poté navrhl, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost DOLPHINS CORPORATION LTD., se sídlem Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Republic of Seychelles, číslo společnosti 009257, neboť na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. března 2014 postoupil postupitel na tuto společnost jako postupníka pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Subjekt, který má podle tohoto návrhu vstoupit na dosavadní místo žalobce, se vstupem do řízení vyslovil souhlas. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. července 2014, č.j. 27 Co 106/2014-291, návrhu žalobce, aby na jeho místo vstoupila společnost DOLPHINS CORPORATION LTD., se sídlem Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Republic of Seychelles, číslo společnosti 009257, nevyhověl. Odvolací soud dospěl při rozhodování podle §107a občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) k závěru, že žalobce splnil formální předpoklady pro to, aby jeho návrhu na vstup společnosti DOLPHINS CORPORATION LTD. do řízení mohlo být vyhověno, neboť doložil, že v průběhu odvolacího řízení nastala jím tvrzená skutečnost, s níž právní předpis spojuje přechod práv žalobce, o něž v řízení jde. Dále se zabýval otázkou, zda v projednávané věci nejsou dány důvody pro zamítnutí návrhu žalobce na postup podle §107a o. s. ř, tj. zda se nejedná o snahu o účelové zneužití procesní úpravy. Vycházel přitom z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, podle něhož obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. pouze formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení §2 o. s. ř., podle kterého obecné soudy musí dbát, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob. V návaznosti na tento nález odvolací soud poukázal na korespondující judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), v níž Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že nelze vyloučit, aby soud ve výjimečných případech založil důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno), prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., přičemž takový postup je namístě především tehdy, bylo-li by možno dovodit, že podle toho, co v řízení vyšlo najevo, je cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Odvolací soud při zkoumání uvedené otázky vyšel z obsahu spisu. Řízení bylo v dané věci zahájeno v roce 2004, soud prvního stupně již čtyřikrát rozhodl ve věci samé a žalobu vždy zamítl. V průběhu řízení přitom vznikly účastníkům, ale i státu (vyplacené znalečné) značné náklady, jejichž výše v současnosti přesahuje žalovanou částku (jistinu). Dále vyšel z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 55 Cm 110/2013, z něhož zjistil, že společnost DOLPHINS CORPORATION LTD. návrhem ze dne 6. května 2014 požádala o osvobození od soudního poplatku z důvodu, že jediný její majetek je vymáhaná pohledávka, a že soudní poplatek ve výši 68 290 Kč je významná částka, která by pro ni znamenala zcela nadstandardní náklad, který není schopna uhradit, a jeho zaplacení by tak znamenalo zásadní překážku, jak se domoci svých oprávněných zájmů. Odvolací soud dospěl k závěru, že vstupem zahraniční společnosti se sídlem mimo území Evropské unie do řízení na místo žalobce, která navíc sama v žádosti o osvobození od soudních poplatků (v citované věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 110/2013) připustila, že nemá dostatečný majetek, a jejíž majetková a osobní struktura je nejasná, by došlo ke zhoršení procesní situace žalovaného, v jejímž důsledku by se případná pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení, která v současnosti převyšuje jistinu žalované částky, stala vůči žalobci nedobytnou. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Poukázal na §107a o. s. ř., podle něhož soud návrhu žalobce na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního žalovaného vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala skutečnost zakládající změnu a nový účastník se změnou souhlasí, a na to, že zákon žádnou jinou podmínku pro vstup nového účastníka nestanoví. Nedává tudíž soudu prostor pro případné uvážení nad rámec posouzení platnosti, v dané věci smlouvy o postoupení. Taktéž odvolací soud si byl vědom této skutečnosti, když v odůvodnění uvedl, že žalobce splnil formální předpoklady pro to, aby jeho návrhu na vstup společnosti DOLPHINS CORPORATION LTD. mohlo být vyhověno. Dovolatel má za to, že nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, ze kterého odvolací soud vycházel, nelze aplikovat v nyní posuzované věci, neboť v kauze, o které rozhodoval Ústavní soud, byl do věci postupník zapleten i trestněprávně. Přirovnání obou kauz proto označil žalobce za „hrubě urážlivé“. Postoupení pohledávky a změna účastníka jsou podle dovolatele v praxi naprosto běžnými zákonnými procesy s výlučně podnikatelským záměrem. Právě tím, že nebylo návrhu dovolatele vyhověno, došlo k zásahu do jeho práv. Za nepřípustné předjímání rozhodnutí ve věci označil dovolatel zohlednění skutečnosti, že nový věřitel společnost DOLPHINS CORPORATION LTD. požádal v jiném řízení o osvobození od soudního poplatku. Případná aktuální finanční tíseň nemůže být jakkoliv proti společnosti DOLPHINS CORPORATION LTD. využívaná v její neprospěch. Dovolatel také poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se soud může odchýlit od postupu podle §107a o. s. ř., pouze tehdy, když „.. lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou“. V dané věci však není podle dovolatele jasné, kde odvolací soud našel tuto jistotu. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu se podle názoru dovolatele odchýlilo od dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně jeho usnesení ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že soud připouští, aby do řízení na místo dosavadního žalobce vstoupila společnost DOLPHINS CORPORATION LTD., se sídlem Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Republic of Seychelles, číslo společnosti 009257, event. napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony (dále opět jen „o. s. ř.“) Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a že je podle §238a o. s. ř. přípustné, dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (odstavec 3). Podle ustanovení §2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob. Odvolací soud při svém rozhodování vyšel ze závěrů Ústavního soudu, které přijal ve svém nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, v němž konstatoval, že obecné soudy nemají přistupovat k rozhodování o procesním nástupnictví formalisticky, ale mají se zabývat tím, zda v konkrétním případě nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy, a že by měly soustředit svoji pozornost i na jiné ze spisu se podávající, respektive úředně dostupné okolnosti. Ohledně možného zneužití procesní úpravy pak poukázal na korespondující judikaturu Nejvyššího soudu, který ve více případech uvedl, že nelze vyloučit zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., podle kterého soudy dbají, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob. Za zneužití procesní úpravy §107a o. s. ř. považuje Ústavní soud i Nejvyšší soud situaci, kdy žalobce navrhne vstup nového žalovaného za účelem, aby se možná pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Podle závěrů Ústavního i Nejvyššího soudu obecný soud povinen zkoumat, zda se nejedná o takovou situaci. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud v napadeném usnesení postupoval plně v souladu se závěry shora citovaného nálezu Ústavního soudu, ale i usneseními Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, ze dne 31. října 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013, ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, ze dne 14. ledna 2014, sp. zn. 28 Cdo 3932/2013, na které odvolací soud odkázal. Nejvyšší soud neshledává žádný důvod, aby se od své uvedené judikatury v nyní posuzované věci odchyloval. Nejvyšší soud především odmítá jako účelové tvrzení žalobce v dovolání, že se shora citovaný nález Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, vztahuje na skutkově odlišný případ s ohledem na to, že postupník byl do uvedené věci zapleten i trestněprávně. Okolnost, že bylo ve věci posuzované Ústavním soudem vedeno proti bývalým jednatelům postupníka trestní řízení, představovala pro Ústavní soud skutečnost nerozhodnou pro přijetí jeho právních závěrů. Ústavní soud věc zkoumal především z toho hlediska, zda obecné soudy splnily svoji povinnost dbát toho, aby v řízení nedošlo k porušení práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení, a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob, jak jim ukládá ustanovení §2 o. s. ř., a v tomto smyslu přijal své závěry. V tomto smyslu také postupoval odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Dovolatel se mýlí, pokud dovozuje, že v případě návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení namísto dosavadního účastníka podle §107a o. s. ř. je soud povinen zkoumat pouze existenci smlouvy o postoupení pohledávky či jiné právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. Jak vyplývá ze shora citované judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, jsou obecné soudy povinny zajišťovat v každé fázi řízení rovnocennost práv obou účastníků řízení a dbát, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno, jak jim to ukládá předmětné ustanovení §2 o. s. ř. „Obecné soudy by proto měly soustředit svoji pozornost i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, např. nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky …“, konstatoval Ústavní soud ve svém citovaném nálezu. Ze spisu v nyní projednávané věci se podává, že po podání žaloby soud prvního stupně již čtyřikrát žalobu zamítl, a účastníkům a státu vznikly náklady, jejichž výše přesahuje žalovanou částku (jistinu), a že již 2x soud postupem podle §107a o. s. ř. připustil, aby na místo žalobce nastoupil jiný subjekt. Nyní se tedy jedná o třetí návrh na vstup jiného účastníka do řízení. Z jiného spisu vedeného odvolacím soudem, v němž jako žalobce vystupuje společnost DOLPHINS CORPORATION LTD., se sídlem Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Republic of Seychelles, číslo společnosti 009257, tedy subjekt, jehož vstup do řízení na straně žalobce je nyní stávajícím žalobcem navrhován, bylo zjištěno, že tato společnost v žádosti o osvobození od soudního poplatku uvedla, že má de facto jediný majetek, kterým je vymáhaná pohledávka, a soudní poplatek ve výši 68 290 Kč je taková částka, kterou by nebyla schopna uhradit, a představuje nadstandardní náklad, překážku, jak se domoci svých práv. Ze spisu, ani z jiných úředně dostupných okolností se přitom nepodává, že by byl subjekt navrhovaný na vstup do řízení na straně žalobce schopen uhradit náklady řízení žalovaného a státu, které již v současné době přesahují žalovanou částku. Nejedná se tudíž o prostou obavu, že by se tato případná pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení stala v budoucnu nedobytnou, ale o posouzení stávající finanční situace subjektu, který by se měl stát novým žalobcem, a pokud odvolací soud navíc přihlédl k nejasné majetkové a osobní struktuře tohoto subjektu, přičemž žalobce ani v dovolání neuvedl nic, čím by správnost závěrů odvolacího soudu zvrátil, nelze mít pochyb o tom, že by připuštěním vstupu nového subjektu do řízení došlo ke zhoršení práv žalovaného. Na uvedeném závěru nic nemění ani námitka dovolatele, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002. V tomto řízení řešil dovolací soud otázku přechodu práv a závazků na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena v průběhu konkurzního řízení; problematika ochrany účastníka řízení z hlediska ustanovení §2 o. s. ř. však zde nebyla řešena, a proto se odvolací soud nemohl v nyní posuzované věci od tohoto rozhodnutí odchýlit. Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že odvolací soud nepochybil, jestliže návrhu dovolatele na postup podle §107a o. s. ř. nevyhověl. Usnesení odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl. Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě soudu prvního stupně (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. dubna 2015 JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/30/2015
Spisová značka:23 Cdo 4920/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4920.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Právní nástupnictví
Dotčené předpisy:§107a o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19