ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.5316.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 5316/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Liberec Real Estate, s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Na úlehli 725/8, identifikační číslo osoby 26501210, zastoupené Mgr. Oldřichem Barochem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, proti žalované BEST Nord Bohemia s.r.o. , se sídlem v Mělníku, Veslařská 3253, identifikační číslo osoby 25404091, zastoupené JUDr. Janem Vodičkou, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381, o zaplacení 2,082.489,10 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 200/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. července 2014, č. j. 6 Cmo 471/2013-262, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. srpna 2013, č. j. 45 Cm 200/2010-185, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 2,082.489,20 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (bod II. a III. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Jestliže dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k řešení otázky (dle jejího mínění doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešené), „zda lze přihlédnout ke skutkovým tvrzením a důkazům označeným účastníkem řízení na základě výzvy dle ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., když účastník tyto měl a mohl uvést resp. označit nejpozději do konce lhůty, která mu byla stanovena na základě výzvy dle ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř.“ a „zda lze stanovit konec lhůty, která byla účastníkům poskytnuta dle ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř., oběma účastníkům shodně na stejný den“, pak přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení těchto otázek založeno není. Odvolací soud založil své kasační rozhodnutí na nesprávném posouzení otázky důkazního břemene soudem prvního stupně a neúplném a nesprávném skutkovém zjištění.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2015
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu