Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.06.2015, sp. zn. 23 Cdo 782/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.782.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.782.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 782/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce M. R. , podnikatele, zastoupeného JUDr. Pavlem Ulrychem, advokátem, se sídlem Praha 7, Letohradská 755/50, proti žalované ALFATECH s.r.o. , se sídlem Praha 9 - Čakovice, Dyjská 845, PSČ 19600, identifikační číslo osoby 61857491, zastoupené JUDr. Dorotou Líbalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Šubertova 4, o zaplacení 210 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 10/2013, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2014, č. j. 3 Cmo 180/2014-93, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. srpna 2014, č. j. 3 Cmo 180/2014-93, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2013, č. j. 26 Cm 10/2013-67, kterým byla výrokem I. zamítnuta žaloba na zaplacení 210 000 Kč s příslušenstvím a výrokem II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle §219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně podle §221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení se závěrem, že nejsou dány podmínky pro potvrzení rozsudku podle §219 o. s. ř. nebo změnu rozsudku podle §220 o. s. ř., trpí-li rozsudek soudu takovými vadami, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a když za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že uplatněný nárok posuzoval jako nárok na výplatu odměny z mandátní smlouvy, přičemž pominul, že žalobce se domáhá náhrady škody – ušlého zisku ve výši původně sjednané odměny s tvrzením, že škoda mu měla být způsobena činností žalované, a to porušením jejího závazku z mandátní smlouvy ze dne 4. 1. 2010, kdy v důsledku neplatné výpovědi ze dne 25. 4. 2012 nemohl pro nedostatek součinnosti žalované v období od května do července 2012 vykonávat další činnosti, k nimž se ve smlouvě zavázal. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně pochybil v právním posouzení věci a nesprávně použil pro svůj právní závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 303/2005. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podala žalovaná dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť podle jejího názoru by měla být řešená procesněprávní otázka v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 149/2006, řešena jinak. V uvedeném rozhodnutí dospěl dovolací soud k závěru, že pokud odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně přesto, že odvolání proti němu bylo vzato zpět (jako se stalo i v posuzovaném případě), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka se domnívá, že tato vyřešená právní otázka procesního práva by měla být řešena ne jako jiná vada řízení, která sama o sobě nezakládá přípustnost dovolání, ale jako nesprávné právní posouzení procesních norem, jestliže soud aplikoval nesprávné ustanovení o. s. ř., neboť za situace, kdy odvolatel vzal odvolání částečně zpět, místo toho, aby v rozsahu zpětvzetí odvolání řízení podle §207 odst. 2 o. s. ř. zastavil, rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně podle §221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení. Dovolatelka má za to, že pokud platné ustanovení §237 o. s. ř. připouští dovolání i pro posouzení otázek procesního práva, je dovolání pro uvedené nesprávné posouzení otázky procesního práva, týkající se nesprávného rozhodnutí o zpětvzetí odvolání, přípustné. Dovolatelka je dále přesvědčena, že dovolání je přípustné i proto, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 303/2005, a nesprávně věc uplatněnou žalobou posoudil. Dovolatelka navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo změněno tak, že řízení se v rozsahu zrušujícího výroku usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, zastavuje, a v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o zrušení výroku soudu rozsudku prvního stupně o náhradě nákladů řízení, že v tomto rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a v témže rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání žalované se žalobce ztotožnil s námitkami žalované, že odvolací soud nevzal vůbec na vědomí částečné zpětvzetí žaloby a místo toho, aby aplikoval §207 odst. 2 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, což považuje za nesprávný postup soudu, a dává na zvážení dovolacímu soudu řešení této procesní situace. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jeno. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu není podle §237 o. s. ř. přípustné, protože neshledal, že by ve smyslu §237 o. s. ř. měla být právní otázka vyřešená v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 149/2006, řešena jinak. Nejvyšší soud setrvává na svém právním závěru, ke kterému dospěl v uvedeném rozhodnutí, že za situace, kdy odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně přesto, že odvolání proti němu bylo vzato zpět (jako se stalo i v posuzovaném případě), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud nepřisvědčil dovolatelce, že se v takovém případě nejedná o jinou vadu řízení, ale o nesprávné právní posouzení spočívající v aplikaci nesprávné právní normy. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemohou založit námitky ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tedy námitky týkající se vad řízení, které dovolatelka spatřuje ve vadném procesním postupu odvolacího soudu, nepostupoval-li soud podle §207 odst. 2 o. s. ř. a při částečném zpětvzetí odvolání řízení (v tomto rozsahu zpětvzetí) řízení nezastavil. Uvedenými námitkami navíc nebyl uplatněn možný dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Považuje-li dovolatelka dovolání za přípustné i proto, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 303/2005, je třeba konstatovat, že odvolací soud se od poukazované judikatury neodchýlil, pouze dospěl k závěru, že toto rozhodnutí použité soudem prvního stupně na podporu jeho právního závěru o zamítnutí nároku na odměnu z mandátní smlouvy nedopadá. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání žalované jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci, bude-li o věci jednat dále soud prvního stupně. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 15. června 2015 JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/15/2015
Spisová značka:23 Cdo 782/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.782.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§207 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20