ECLI:CZ:NS:2015:23.ND.167.2015.1
sp. zn. 23 Nd 167/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně K. Š. , proti žalovanému P. Š., o výživné manželky, vedené u Okresního soudu Praha východ pod sp. zn. 9 C 145/2011 a u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Co 460/2014, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze, JUDr. Lyana Rozlivková, JUDr. Vlasta Wohlmuthová a JUDr. Gabriela Barančíková, nejsou vyloučeni z rozhodování o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Praze ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 32 Co 460/2014.
Odůvodnění:
K rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Praze, ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 32 Co 460/2014, byla věc v souladu s rozvrhem práce věc přidělena senátu 8 Cmo Vrchního soudu v Praze. Podáním ze dne 20. 4. 2015 žalovaný namítl podjatost členů tohoto senátu, a to soudkyně JUDr. Gabriely Barančíkové a dále JUDr. Lyany Rozlivkové a JUDr. Vlasty Wohlmuthové. Jako důvod podjatosti uvedl, že soudkyně JUDr. Gabriela Barančiková byla členkou předlistopadové KSČ, ostatní členky senátu mohou být dle žalovaného po vznesené námitce podjatosti vůči kolegyni ovlivněny. Žalovaný uvádí, že jeho zástupce Ing. J. Š. byl členem organizace, která vystupovala proti komunistickému režimu, jeho děda byl zavražděn z politických důvodů v 50. letech StB, a jeho matka byla zakládajícím členem Konfederace politických vězňů, a proto jsou na místě pochyby o nepodjatosti JUDr. Gabriely Barančíkové vůči osobě zástupce žalovaného. Žalovaný také uvádí, že i on sám byl komunistickým režimem perzekuován.
Vrchní soud v Praze námitku podjatosti následně předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí spolu s vyjádřením dotčených soudců uvedených ve výroku tohoto usnesení. Jmenovaní soudci ve svých vyjádřeních uvedli, že k projednávané věci a k jejím účastníkům či právním zástupcům nemají žádný vztah, nemají žádný zájem na výsledku řízení a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednávání a rozhodnutí věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
V posuzované věci je námitka podjatosti uvedených soudců Vrchního soudu opřena pouze obecně o jejich bývalé členství v KSČ, aniž by žalovaný uvedl konkrétní skutečnosti nasvědčující namítané podjatosti. Takto odůvodněnou námitkou podjatosti se Nejvyšší soud opakovaně zabýval již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 4 Nd 417/2011, usnesení ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 397/2011, usnesení ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 4 Nd 231/2011, usnesení ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 159/2011, usnesení ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Nd 107/2011, usnesení ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 11 Nd 52/2011). Rovněž Ústavní soud se danou problematikou zabýval při rozhodování o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací (srov. např. usnesení ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2905/11, usnesení ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3617/11, usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. III. ÚS 2017/11, usnesení ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. I. ÚS 2293/11, usnesení ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 2612/11, usnesení ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1844/11, usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 1260/11, usnesení ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2189/11, usnesení ze dne 30. 5. 2011, sp. zn. I. ÚS 1448/11, usnesení ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. III. ÚS 860/11, usnesení ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 536/11, usnesení ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. II. ÚS 3268/10). Všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu přitom respektují závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10. Ústavní soud v tomto nálezu mimo jiné vyhodnotil námitky stěžovatele poukazující na členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 tak, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. k s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.
Případné členství či kandidatura na členství v bývalé Komunistické straně Československa samo o sobě není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci či soudkyně nebudou schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout. Nelze opomenout ani rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 24. února 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10, v němž zdůraznil zásadu, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., který stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, že prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce, a to i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ, je proto nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2013, sp. zn. 22 Nd 223/2012).
Závěr o podjatosti shora uvedených soudkyň by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení, a to s ohledem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům. Nejvyšší soud přistoupil k posouzení konkrétních okolností daného případu za účelem zjištění, zda by žalovaným namítané skutečnosti mohly mít vliv na rozhodování uvedených soudkyň Vrchního soudu, a dospěl k závěru, že objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudkyň tak nemůže být pouhý odkaz na jejich členství v KSČ v minulosti, ale ani tvrzení, že účastník řízení či jeho zástupce či jeho rodinní příslušníci aktivně komunistickému režimu čelili, či se angažují v nápravě jeho křivd. S odkazem jednak na argumentaci ve vztahu k uplatněné námitce podjatosti a s ohledem jednak na podaný výklad Nejvyššího soudu, jakož i citované rozhodnutí soudu ústavního, je patrné, že žalovaným namítané okolnosti nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudkyň Vrchního soudu v Praze.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Praze ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 32 Co 460/2014, byly vyloučeny uvedené soudkyně Vrchního soudu v Praze. Nevyšší soud tak rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí
V Brně 28. května 2015
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu