ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.131.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 131/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně Fotovoltaická elektrárna Okrouhlá, s.r.o. , IČO 28108566, se sídlem Jablonec nad Nisou, Podhorská 377/20, zastoupené Mgr. Stanislavem Servusem, advokátem se sídlem Praha 8, Pobřežní 394/12, proti žalovaným 1) Angusland s.r.o. , IČO 25448048, se sídlem Zákupy, Nové Zákupy 315, a 2) Českolipská farma s.r.o. , IČO 27326454, se sídlem Zákupy, Nové Zákupy 315, zastoupených Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem Česká Lípa, Jiráskova 614, o 119.759.981,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 39 C 151/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 9. 2014, č.j. 29 Co 632/2013-202, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně se po žalovaných domáhala náhrady škody ve výši 119.759.981,- Kč s příslušenstvím způsobené jí návrhem žalovaných na vydání předběžného opatření, kterému bylo vyhověno a žalobkyni bylo zakázáno dokončit výstavbu fotovoltaické elektrárny. Předběžné opatření následně zaniklo, aniž bylo návrhu ve věci samé vyhověno, neboť řízení bylo k návrhu žalovaných zastaveno.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 30. 9. 2014, č.j. 29 Co 632/2013-202, potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 9. 2013, č.j. 39 C 151/2012-147, kterým byla žaloba zamítnuta.
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího dovoláním, které však není přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ačkoliv dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k řešení několik právních otázek (posouzení výkonu práva žalovaných v rozporu s dobrými mravy, otázku důkazního břemene v případě posuzování pravosti a správnosti soukromé listiny a otázku vzájemného vztahu věcného břemene užívání a nájmu zřízených k témuž pozemku), nemůže se jednat o otázky, jejichž řešení by mohlo přinést změnu či zrušení napadeného rozhodnutí, spočívajícího na posouzení více otázek, z nichž každá postačuje k zamítnutí žaloby, jestliže správnost jedné z nich dovolatelka nezpochybňuje a ani zpochybňovat nemůže.
Odvolací soud zamítl žalobu také pro absenci příčinné souvislosti mezi nařízeným předběžným opatřením a tvrzenou škodou. Posouzení příčinné souvislosti dovolatelka nezpochybňuje a ani zpochybňovat nemůže, jelikož se jedná primárně o otázku skutkovou, nikoliv právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, nebo rozsudek ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006), a tudíž nezpůsobilou založit jediný uplatnitelný dovolací důvod – nesprávné právní posouzení (§241a odst. 1 o. s. ř.). Chybí-li jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu (příčinná souvislost), nemůže být žaloba o náhradu škody úspěšná.
Za situace, kdy nelze podrobit dovolacímu přezkumu jeden z důvodů, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí, nemohou žádné další dovolací důvody naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech dovolatelky nijak příznivě projevit, což činí její dovolání nepřípustným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání nemohou založit ani namítané procesní vady, které nejsou samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. června 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu