ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2176.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 2176/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) D. Š. , a b) M. F. , obou zastoupených JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem Kolín, Politických vězňů 98, proti žalované Dílny a doprava, s. r. o. , IČO 27462692, se sídlem Chlumec nad Cidlinou, Komenského 803/IV, zastoupené JUDr. Martinem Schulhauserem, advokátem se sídlem Karviná – Fryštát, Karola Sliwky 125, za účasti Triglav pojišťovny, a. s. , IČO 25073958, se sídlem Brno, Novobranská 544/1, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 203/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2013, č.j. 25 Co 558/2012-121, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobci se domáhají náhrady škody na zdraví a na věcech, která jim měla vzniknout v důsledku dopravní nehody dne 18. 10. 2008, při níž řidič nákladního motorového vozidla Tatra 815 s přívěsem jako zaměstnanec žalované nadal přednost vozidlu Audi A4 řízenému M. Š., který při nehodě zemřel, a žalobci jako spolujezdci utrpěli závažná zranění.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 1. 2013, č.j. 25 Co 558/2012-121, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 1. 2012, č.j. 11 Co 203/2010-79, který rozhodl, že základ žalobních nároků je zcela opodstatněn, a současně vyslovil, že o výši nároků, nákladech řízení a soudním poplatku bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř., a jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka v podstatné části dovolání rekapituluje závěry odvolacího soudu, s kterými se neztotožňuje. Namítá, že spolujezdci měli řidiče automobilu Audi upozornit při jízdě, že podstatně překročuje povolenou rychlost, což neučinili a tím porušili prevenční povinnost podle §415 obč. zák. Namítá, že odvolací soud nevyřešil zásadní otázku, zda byla nehoda způsobena výlučně zaviněním na straně řidiče Tatry, či tuto nehodu spoluzavinil řidič vozidla Audi v důsledku své výrazně nepřiměřené rychlosti. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který označil znalecký posudek Ing. Slavíka za neseriózní. Postup odvolacího soudu při hodnocení znaleckých posudků z oboru silniční dopravy pokládá za neobjektivní a nekompetentní, neboť z něj nelze učinit objektivní závěry, na základě jakých kritérií byl posudek Ing. Kučery, vypracovaný pro potřeby trestního řízení proti řidiči vozidla Tatra, nadřazen posudku Ing. Slavíka. Požaduje vypracování revizního znaleckého posudku, zpracovaného znaleckým ústavem, které odvolací soud nepřipustil. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se ve vyjádření k dovolání ztotožňují s právním posouzením věci odvolacím soudem. Za jedinou příčinu vzniku škody považují porušení právní povinnosti řidiče vozidla Tatra s tím, že liberačním důvodem při objektivní odpovědnosti podle §428 obč. zák., nemůže být spoluzavinění řidiče vozidla Audi. Námitky proti obsahu znaleckých posudků se podle žalobců týkají skutkového hodnocení věci, nikoliv právního posouzení. Dovolání žalované považují za nedůvodné, a proto navrhují jeho zamítnutí.
Vedlejší účastník se ve vyjádření ztotožnil se skutkovým a právním hodnocením věci žalovanou. Navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 9. 1. 2013 bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012, čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
I když dovolatelka uvedla, že uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav, a namítá, že z provedených důkazů nebyla správně zjištěna rychlost jízdy vozidla Audi v době, kdy k nehodě došlo, čímž zpochybňuje závěr odvolacího soudu o míře účasti řidiče vozidla Audi a žalobců na vzniklé škodě. Nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce, nepředstavuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Jedinou právní otázkou, kterou dovolatelka předkládá, je otázka, zda spolujezdci porušili prevenční povinnost podle §415 obč. zák., pokud neupozornili řidiče automobilu, že podstatně překračuje povolenou rychlost. Vzhledem ke skutkovému závěru odvolacího soudu, že jedinou příčinou dopravní nehody bylo nedání přednosti v jízdě ze strany řidiče vozidla Tatra a že k dopravní nehodě by došlo i v případě, že by řidič vozu Audi jel povolenou rychlostí, nemá řešení uvedené právní otázky vliv na výsledek řízení.
Pokud pak jde o výtky směřující proti procesnímu postupu odvolacího soudu, který nepřipustil vypracování revizního znaleckého posudku, je sice právem účastníků navrhovat provedení důkazů, avšak o tom, které důkazy budou provedeny, rozhoduje soud (§120 odst. 1 o. s. ř.) a povinností soudu je pouze v odůvodnění rozhodnutí vyložit, proč návrhu na provedení důkazu nevyhověl, což odvolací soud učinil, když označil požadavek žalované na vypracování revizního znaleckého posudku k posouzení dříve vypracovaných posudků Ing. Kučery a Ing. Slavíka – z hlediska daného sporu – za nadbytečný a nehospodárný, přičemž ani revizní posudek by podle odvolacího soudu nemohl již zjištěný skutkový stav žádným způsobem ovlivnit. Přípustnost dovolání tak nemohou založit ani tvrzení o neprovedení žalovanou navrhovaného důkazu.
Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, proto je Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu