Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2015, sp. zn. 25 Cdo 2630/2015 [ usnesení / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2630.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2630.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 2630/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce T-Mobile Czech Republic a.s. , se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1, IČO: 64949681, zastoupeného JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 30/34, proti žalované D. Š. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 20 EC 452/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 11. 2014, č. j. 36 Co 379/2014-44, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 11. 2014, č. j. 36 Co 379/2014-44, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 5.460,- Kč s příslušenstvím jako náhrady zisku ušlého v důsledku porušení povinností ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 11. 2011, č. j. 20 EC 452/2011-7, odmítnut pro chybějící náležitosti. K odvolání žalobce rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 13. 3. 2012, č. j. 36 Co 496/2011-22, tak, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu se neodmítá, neboť usnesení nemělo být vydáno, protože v dané věci není k projednání příslušný soud, nýbrž Český telekomunikační úřad podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. Dne 24. 10. 2012 vydal Okresní soud v Liberci platební rozkaz č. j. 20 EC 452/2011-28, proti němuž nebyl podán odpor a nabyl tak právní moci dne 1. 1. 2013. Dne 3. 10. 2013 podal žalobce návrh na opravu platebního rozkazu, neboť jméno žalované dle Centrální evidence obyvatel zní D. nikoli D. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 25. 11. 2013, č. j. 20 EC 452/2011-35, návrh zamítl, neboť se nejedná o zřejmou nesprávnost ani o písařskou chybu na straně soudu, když tak žalobce označil žalovanou v žalobě i ve vyúčtování smluvní pokuty. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 19. 11. 2014, č. j. 36 Co 379/2014-44, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se usnesení nevydává (výrok I), platební rozkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 10. 2012, č. j. 20 EC 452/2011-28, se zrušuje a řízení se zastavuje (výrok II), po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). Uzavřel přitom, že od počátku nebyla v dané věci dána pravomoc civilního soudu, nýbrž Českého telekomunikačního úřadu, jelikož okresní soud nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu, nezbylo než rozhodnout, že odvoláním napadené usnesení nemělo být vydáno, zrušit platební rozkaz, řízení pro nedostatek pravomoci zastavit a věc postoupit příslušnému orgánu. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení záležitostí procesního práva. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive od ustálené rozhodovací praxe tzv. kompetenčního senátu, nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny nebo má být vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel především namítá nepřípustné překročení odvolacího návrhu žalobce a nepřípustný zásah do již pravomocného rozhodnutí soudu prvního stupně. Dále se domnívá, že usnesením odvolacího soudu došlo k nepřípustné změně k horšímu v neprospěch žalobce za situace, kdy žalovaný opravný prostředek nepodal, a konečně namítá také nesprávné posouzení otázky pravomoci v dané věci. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání žalobce je přípustné (pro řešení dosud dovolacím soudem neřešené otázky oprávněnosti odvolacího soudu zrušit platební rozkaz k odvolání žalobce proti usnesení o jeho návrhu na opravu zřejmé nesprávnosti) a je i důvodné. Podle §159 o. s. ř. je doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, v právní moci. Podle §159a odst. 4 o. s. ř. je v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, závazný též pro všechny orgány. Podle odst. 5 téhož ustanovení jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Podle §174 odst. 1 o. s. ř. platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku. Podle §212 o. s. ř. projedná odvolací soud věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výrokuje závislý výrok, který odvoláním nebyl dotčen, b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§91 odst. 2), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků, c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Námitka dovolatele, že odvolací soud nebyl oprávněn v odvolacím řízení přezkoumávat a rušit pravomocný a vykonatelný platební rozkaz, je důvodná, neboť zrušením pravomocného rozhodnutí prvoinstančního soudu k odvolání žalobce proti usnesení o návrhu na opravu zřejmé nesprávnosti platebního rozkazu postupoval odvolací soud v rozporu s ustanovením §159a o. s. ř. a překročil tak své procesní oprávnění. K nápravě vad řízení v případě pravomocného rozhodnutí slouží pouze instituty mimořádných opravných prostředků, např. žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. a) o. s. ř., kterou lze napadnout rozhodnutí vydané ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů. Aniž by bylo zapotřebí zabývat se dalšími námitkami, je z již uvedeného nepochybné, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci. Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. října 2015 JUDr. Robert Waltr předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/29/2015
Spisová značka:25 Cdo 2630/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2630.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Vázanost soudu návrhem
Platební rozkaz
Překážka věci rozsouzené (res iudicata)
Dotčené předpisy:§243e odst. 1 o. s. ř.
§159a odst. 4 o. s. ř.
§159 odst. 5 o. s. ř.
§174 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20