ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3025.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 3025/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně D. L. , zastoupené JUDr. Vladimírem Kolářem, advokátem se sídlem v Plzni, Goethova 356/5, proti žalovanému AHOLD Czech Republic, a. s. , IČO 44012373, se sídlem v Brně, Slavíčkova 1a, zastoupenému JUDr. Mojmírem Ježkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské nám. 6, o 829 118 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 250 C 166/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2014, č. j. 44 Co 343/2013-136, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2014, č. j. 44 Co 343/2013-136, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka popisuje průběh řízení před soudy obou stupňů, poukazuje na svá tvrzení a dovozuje, že z provedených důkazů (znaleckého posudku, osvědčení o invaliditě, lékařských zpráv a dalších) vyplývá, že v jejím případě jsou splněny podmínky pro mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění podle §7 odst. 3 vyhl. č. 440/2001 Sb. Odvolacímu soudu vytýká, že sice cituje judikaturu dovolacího soudu, avšak rozhodl v rozporu s ní, když její případ neshledal zvlášť výjimečným, hodným mimořádného zřetele. Pokud v této souvislosti a v souvislosti s nárokem na náhradu za ztrátu zisku dovolatelka namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů, popisuje svá omezení z běžného způsobu života a zpochybňuje zjištěný skutkový stav, z něhož soudy při svém rozhodnutí vycházely, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod – nesprávné skutkové zjištění, a nikoliv nesprávné právní posouzení odvolacím soudem (srov. §241a odst. 1, 2, 3 o. s. ř.), což platí rovněž i pro výtky týkající se procesního postupu soudu prvního stupně (neformální poučení o potřebě doplnit žalobní tvrzení a důkazní návrhy apod.).
Odvolací soud vyšel v obecné rovině z ustálené judikatury (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010, publikované pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle níž již základní míra odškodnění ztížení společenského uplatnění představuje sama o sobě náhradu za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, přičemž předpokladem zvýšení odškodnění ve smyslu ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného při uspokojování jeho životních a společenských potřeb včetně výkonu povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním i s ohledem na jeho věk, nelze jeho omezení vyjádřit jen základním odškodněním.
Z obsahového hlediska dovolání nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, není uvedeno, od jakých právních názorů v judikatuře dovolacího soudu se odvolací soud měl po právní stránce odchýlit a v čem tvrzený odklon spočívá, přičemž výtka odklonu od judikatury v otázce zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. je pouze paušální. Uplatněné dovolací námitky nesměřuji proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí, nýbrž v podstatě se dovolání domáhá přezkumu rozsudku odvolacího soudu.
Ohledně nároku na ušlý zisk dovolatelka namítá, že uvedla dostatečná tvrzení a navrhla všechny dostupné důkazy (své kompletní účetnictví a daňová přiznání), odvolací soud však shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že ani po výzvě soudu neuvedla potřebná skutková tvrzení o poklesu příjmu a jeho rozsahu v důsledku úrazu a o požadavku na zaplacení 93 900 Kč. S námitkou dovolatelky, že ve svém podání ze dne 19. 4. 2013 uvedla všechna potřebná tvrzení, z nichž mohl soud existenci nároku na náhradu za ztrátu na výdělku i výši škody zjistit, se odvolací soud zevrubně zabýval se závěrem, že i po doplnění žaloby podáním ze dne 19. 4. 2013 zůstala skutková tvrzení ohledně vzniku podáním ze dne 19. 4. 2013 zůstala skutková tvrzení ohledně vzniku a výše ztráty na výdělku neúplná, nedostatečně specifikovaná a nejasná.
Dovolatelka podala „doplnění dovolání“ 18. 6. 2015, tedy po uplynutí dovolací lhůty, nicméně ani toto podání nenaplňuje požadavky §237 o. s. ř.
Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud se při právním posouzení věci neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani nejde o právní otázky dosud neřešené nebo rozdílně rozhodované a není důvod, že by měly být dovolacím soudem vyřešeny jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné (§237 o. s. ř.) podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu