ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.4272.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 4272/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. K. , zastoupené JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Mariánské údolí 126, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, IČO 63998530, o 7.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 244/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. srpna 2014, č. j. 14 Co 434/2014-33, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. srpna 2014, č. j. 14 Co 434/2014-33, se mění tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje .
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 16. 7. 2014, č. j. 9 C 244/2014-26, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Vyšel ze zjištění, že dne 16. 9. 2012 byla žalobkyně zraněna při dopravní nehodě, kterou způsobil řidič s pojištěním odpovědnosti u žalované. Žalobkyně se domáhá výplaty plnění podle §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, proti žalované pojistitelce odpovědnosti škůdce. Soud dospěl k závěru, že v souladu s §84 o.s.ř. je místně příslušným obecný soud žalované, jímž je podle §85 odst. 3 o.s.ř. okresní soud, v jehož obvodu má žalovaná sídlo.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 8. 2014, č. j. 14 Co 434/2014-33, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že místně příslušným je Okresní soud v Litoměřicích. Nárok, který uplatňuje žalobkyně, je nárokem na náhradu nemajetkové újmy na zdraví a není rozhodné, že jej neuplatňuje přímo vůči škůdci, ale proti jeho pojistiteli ve smyslu §9 zákona č. 168/1999 Sb. Nejde o zvláštní (samostatný) nárok, protože i v tomto případě pojistitel hradí újmu vzniklou ublížením na zdraví za pojištěného, tj. za škůdce. Odvolací soud tak dovodil, že volba místní příslušnosti podle §87 písm. b) o.s.ř. je možná.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná má za to, že nejde o spor o náhradu škody, nýbrž o přímý nárok na plnění proti pojistiteli škůdce podle §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., a žalobci proto nesvědčí právo volby místní příslušnost. Navrhuje proto, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil.
K dovolání žalované se vyjádřila žalobkyně, podle které se odvolací soud svým rozhodnutím neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani nejde o situaci, kdy by taková otázka dovolacím soudem dosud řešena nebyla, případně byla řešena rozdílně. Žalobkyně se ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu, že v daném případě je volba místní příslušnosti možná, jelikož jde o právo na náhradu újmy, která nastala v obvodu Okresního soudu v Litoměřicích. Navrhuje proto, aby bylo dovolání žalované odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalované je přípustné podle §237 o.s.ř. a je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání [§241a odst. 1 o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval; může přitom jít i o předpis práva procesního.
Podle §87 písm. b) o.s.ř. vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
Žalobkyně se po žalované domáhá plnění podle §6 ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Tento nárok není nárokem na náhradu škody, nýbrž přímým nárokem na pojistné plnění plynoucím ze zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006). Vzhledem k tomu, že ve vztahu mezi poškozeným a pojistitelem škůdce se nejedná o právo na náhradu škody, nelze v projednávané věci užít ustanovení §87 písm. b) o.s.ř. umožňující žalobci zvolit jiný místně příslušný soud namísto obecného soudu žalovaného (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2009, sp. zn. 21 Co 139/2009, uveřejněné pod číslem 81/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). To platí přesto, že pro účely poplatkové se tento typ nároku srovnává s povahou nároku na náhradu škody na zdraví (srov. rozhodnutí publikované pod č. 93/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); při výkladu procesních ustanovení se však toto širší pojetí neuplatní.
Protože v dané věci nelze učinit volbu místně příslušného soudu podle §87 o.s.ř. a zákon nestanoví ani výlučnou místní příslušnost, nezbývá než věc posoudit podle §84 ve spojení s §85 odst. 3 o.s.ř. a jako místně příslušný soud určit okresní soud, v jehož obvodu má žalovaná (dovolatelka) sídlo, tedy Obvodní soud pro Prahu 8.
Z těchto důvodů je napadené rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci je možné rozhodnout [§243d písm b) o.s.ř.], změnil dovolací soud napadené rozhodnutí tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť v řízení se dále pokračuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu