ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.469.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 469/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobců a) Ing. M. M. a b) R. K. , zastoupených JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou se sídlem Brno, Jaselská 205/25, proti žalované MND a.s. , IČO 28483006, se sídlem Hodonín, Úprkova 807/6, zastoupené JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem Hodonín, Štefánikova 14, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 39/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2014, č.j. 17 Co 239/2013-264, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.826,- Kč k rukám JUDr. Mgr. Jiřího Drobečka, advokáta se sídlem Hodonín, Štefánikova 14, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2014, č.j. 17 Co 239/2013-264, neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.
Dovolatelé však přes značnou obsáhlost dovolání k vymezení jeho přípustnosti pouze konstatují, že „přípustnost dovolání je opírána o ustanovení §237 o. s. ř.“ , aniž by ale konkrétně vymezili některý z předpokladů přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. Konkrétní otázku hmotného či procesního práva splňující kritéria §237 o. s. ř. pak nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Jedná se tedy o zjevně nedostatečné vymezení přípustnosti dovolání nevyhovující zákonným požadavkům.
Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitost a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (§241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaná vůči žalobcům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle §7 bodu 6 a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a činí 10.300,- Kč. Advokát žalované učinil ve věci právě jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 19. 1. 2015. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna i náhrada výdajů se podle §151 odst. 2 o. s. ř. navyšuje o 21% náhradu DPH. Celkem tedy činí přiznaná náhrada nákladů 12.826,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. června 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu