ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.28.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 28/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněného statutárního města Ostravy – Městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky , se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách, Přemyslovců 224/63, IČO 00845451, zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem v Ostravě-Mariánských Horách, Mojmírovců 805/41, proti povinnému J. S. , zastoupenému Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, pro 43.443,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 EXE 12526/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. prosince 2013, č. j. 10 Co 819/2013-197, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2013, č. j. 10 Co 819/2013-197, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejedná se o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázkou ustanovení opatrovníka dle §29 odst. 3 o. s. ř. se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4078/2009, a přijal závěr, že důvodem pro ustanovení procesního opatrovníka pro neschopnost se srozumitelně vyjadřovat je podle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. nedostatek tzv. postulační způsobilosti, který je způsoben zejména tělesnými či duševními vadami vedoucími ke stavu, kdy účastník nemůže se soudem komunikovat (srov. např. Drápal., L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., Komentář, 1. vydání, C. H. Beck 2009, str. 189, bod 6.). Samotná okolnost, že účastník není schopen odstranit vady žaloby, neznamená automaticky nedostatek jeho postulační schopnosti; ten je naopak naplněn zejména tím, že účastník buď vůbec nemůže vůči soudu činit své procesní úkony anebo je činí v takové formě, která neumožňuje soudu zjistit, co má být jejich obsahem a k jakému procesnímu postupu směřují.
O takový případ se v dané věci nejedná. Z obsahu spisu je zřejmé, že dovolatel vůči soudům činil podání, ze kterých je patrné, co jimi zamýšlel. Ačkoliv nejsou jeho podání vždy zcela přehledná, nelze bez dalšího dovozovat, že by dovolatel byl osobou, jejíž zdravotní stav jej činí nezpůsobilým vyjadřovat své požadavky či návrhy, a tedy neschopným komunikovat se soudem a formulovat své požadavky (jako tomu bylo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3703/2008, na něž poukazoval dovolatel). Z výše uvedených okolností nelze vyvozovat tak závažný tělesný či duševní handicap, jakým je obecná neschopnost dorozumět se vůbec se soudem. Pro úplnost zbývá dodat, že ustanovení opatrovníka v situaci, kdy podmínky ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. nebyly splněny, by představovalo závažné pochybení, které ve svém důsledku znamená odnětí možnosti účastníku jednat před soudem, a tedy zmatečnost řízení.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) je v souladu se závěry přijatými v citovaném usnesení.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první
a odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu