ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2920.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2920/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněné P. T. , Ú. n. L., zastoupené Mgr. Janou Glogarovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 1324/1, proti povinným 1. N. P. , Ch., a 2. J. Š. , Ú. n. L., pro 650.542,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 53 EXE 1678/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. července 2013, č. j. 14 Co 424/2013-50, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi oprávněnou a povinným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Oprávněná podala včasné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (soudu odvolacího) ze dne 25. 7. 2013, č. j. 14 Co 424/2013-50, kterým odvolací soud usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem (soudu prvního stupně) ze dne 29. 8. 2012, č. j. 53 EXE 1678/2012-10, změnil tak, že návrh na nařízení exekuce ve vztahu k povinnému 2) zamítl, a současně rozhodl o nákladech řízení oprávněné a povinného 2) před soudy obou stupňů.
Dovolání není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejedná se o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázkou způsobilosti rozhodčího nálezu vydaného podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. 3. 2012 (o takový rozhodčí nález se v souzené věci jedná), jako exekučního titulu v případě, že jej vydal rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, a možností posouzení platnosti rozhodčí doložky v exekučním řízení v každém jeho stadiu s ohledem na pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu se zabýval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněném pod č. 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud v tomto usnesení přijal závěr, že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. V usnesení ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněném pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek pak Nejvyšší soud dovodil, že za neplatnou ve smyslu §39 obč. zák. je považována rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc ani konkrétní způsob jeho určení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se závěry přijatými v citovaných rozhodnutích, Nejvyšší soud dovolání oprávněné jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu