ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2958.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 2958/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně V. B. , P., zastoupené JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b, proti žalované městské části Praha 11 , se sídlem v Praze 4, Ocelíkova 672/1, IČO 00231126 , o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 301/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2014, č. j. 51 Co 518/2013-55, ve znění usnesení ze dne 30. dubna 2014, č. j. 51 Co 518/2013-62, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně napadla včasným dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2014, č. j. 51 Co 518/2013-55, ve znění usnesení ze dne 30. 4. 2014, č. j. 51 Co 518/2013-62, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 6. 2013, č. j. 8 C 301/2011-38, jímž byl zamítnut návrh na určení, že výpověď z nájmu bytu č. 67 o velikosti 1+k.k. I. kat. s přísl. v 8. podlaží domu P., ze dne 20. 9. 2011 je neplatná (výrok I.), a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.) ; a kterým dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud (i soud prvního stupně) uzavřel, že žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu byla podána po uplynutí šedesátidenní prekluzivní lhůty stanovené v ustanovení §711 odst. 3 a 5 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 10. 2011 (dále jen „obč. zák.“).
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (dovolatelky) odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.”, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2813/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 07. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2195/2011), a není důvodu, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud v uvedených rozhodnutích opakovaně dovodil, že šedesátidenní lhůta podle §711 odst. 5 obč. zák. je lhůtou hmotněprávní prekluzivní, jejímž uplynutím právo podat žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu zaniká. Vzhledem k tomu, že jde o zákonnou prekluzivní lhůtu, nepřichází její prodloužení (prominutí) v úvahu.
Dovolací soud nepřehlédl dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku II. dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ostatně ve vztahu k uvedenému výroku schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu (§241a odst. 3 o. s. ř.), jakož i vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž o tyto náležitosti nebylo doplněno ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu