ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3002.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 3002/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněného J. S. D. , zastoupeného JUDr. Davidem Řezníčkem, LL. M., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 66/3, proti povinné H. H. , zastoupené JUDr. Pavlem Sokolem, advokátem se sídlem v Táboře, Nerudova 3078, pro 61 431 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 Nc 4195/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 27. 2. 2015, č. j. 15 Co 88/2015-311, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 6. 2. 2014, č. j. 4 Nc 4195/2007-240, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 3. 2014, č. j. 4 Nc 4195/2007-246, zamítl návrh povinné ze dne 15. 1. 2014, kterým se domáhala zastavení exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 2. 2007, č. j. 4 Nc 4195/2007-11.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 15. 1. 2014 zastavil. Uzavřel, že skutkové vylíčení důvodu, pro který se povinná domáhá zastavení exekuce, se kryje s tím, jak popsala důvody pro zastavení exekuce v návrhu, o němž již bylo pravomocně zamítavě rozhodnuto, a proto rozhodnutí o dalším návrhu, vycházejícím ze stejných skutečností a týkajícím se stejného předmětu řízení a týchž účastníků, brání překážka věci rozsouzené.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Uvádí, že dovolání „je přípustné ve smyslu §237 o. s. ř.“ a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že převodem jejího obchodního podílu ve společnosti Bílý slon, s. r. o. na oprávněného byla plně zaplacena pohledávka, vymáhaná v tomto exekučním řízení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až §238a o. s. ř. a tuto skutečnost ani nebylo možné dovodit z obsahu dovolání. Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu