ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3488.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 3488/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné CLEAR FINANCE s. r. o., se sídlem v Praze 2, Londýnská 654/55, identifikační číslo osoby 28490428, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, proti povinnému Ing. A. P., CSc., M, zastoupenému JUDr. Martinem Alešem, advokátem se sídlem v Plzni, Houškova 30, pro 1.431.631,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever, pod sp. zn. 9 Nc 2413/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. dubna 2014, č. j. 13 Co 407/2013-185, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. dubna 2014, č. j. 13 Co 407/2013-185 , se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 2. 12. 2009, č. j. 9 Nc 2413/2009-8, nařídil exekuci na majetek povinného podle usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2009, č. j. 20 K 65/99-451, o zrušení konkurzu na majetek povinného po splnění rozvrhového usnesení, a podle výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek v konkurzním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni, č. j. 20 K 65/99-470, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.431.631,80 Kč, vzniklé nesplacením úvěru poskytnutého povinnému úvěrovými smlouvami uzavřenými s právní předchůdkyní oprávněné (Českou spořitelnou a. s.), k uspokojení nákladů účelně vynaložených oprávněnou k vymáhání nároku v exekuci a k úhradě nákladů soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph. D., Exekutorský úřad Praha 6, jenž byl provedením exekuce pověřen.
Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 26. 11. 2010, č. j. 9 Nc 2413/2009-59, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Uzavřel, že exekuce byla nařízena nikoli na základě rozhodčího nálezu č. j. ARV/5/2/97 ze dne 18. 9. 1997, ale na základě usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2009, č. j. 20 K 65/99-451, a výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 5. 10. 2009, č. j. 20 K 65/99-470 (viz č. l. 46, 47 spisu). Protože návrh na nařízení exekuce byl podán 2. 11. 2009, neuplynula dosud desetiletá promlčecí lhůta podle §110 odst. 1 občanského zákoníku. Odvolací soud usnesením ze dne 19. 5. 2011, č. j. 13 Co 44/2011-88, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím, že otázku promlčení posoudil podle §405 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku, přitom vzal za rozhodné, že konkurz na majetek povinného byl pravomocně zrušen 26. 8. 2009.
K dovolání povinného Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 16. 8. 2012, č. j. 20 Cdo 657/2012-119, rozhodnutí obou soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Plzeň-sever k dalšímu řízení. Považoval za nesprávné, že odvolací soud na danou věc aplikoval §405 odst. 1 a 2 obch. zák. a dále §312 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, a nikoli zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání. Zdůraznil rovněž, že jediné ustanovení, v němž obchodní zákoník upravuje promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí, je ustanovení §408 odst. 1 a 2. To má kogentní povahu a vyplývá z něj, že promlčecí doba skončí bez ohledu na ustanovení tohoto zákona nejpozději po uplynutí deseti let ode dne, kdy počala poprvé běžet, a v určitých případech v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce ode dne, kdy mohl být výkon tohoto rozhodnutí (exekuce) zahájen.
Soud prvního stupně, vázán názorem dovolacího soudu, návrh povinného na zastavení exekuce usnesením ze dne 7. 1. 2013, č. j. 9 Nc 2413/2009-139, (opět) zamítl . Shrnul, že povinnému byla rozhodčím nálezem rozhodce JUDr. Vladimíra Kokeše ze dne 18. 9. 1997, sp. zn. ARV/5/2/97, vykonatelným 23. 9. 1997, uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni oprávněné 1.431.631,80 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně oprávněné přihlásila tuto pohledávku ve výši 2.197.762,80 Kč (viz výpis ze seznamu přihlášených pohledávek ze dne 5. 10. 2009, č. j. 20 K 65/99-470, založený na č. l. 46 spisu) do konkurzu prohlášeného na majetek povinného dne 10. 4. 2001, pohledávka byla v konkurzu zjištěna a částečně uhrazena. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 6. 2009, č. j. 20 K 64/99
-451, byl konkurz dle §44 odst. 1 písm. b), odst. 4, 5 zákona č. 328/1991 Sb. zrušen po splnění rozvrhového usnesení, usnesení nabylo právní moci 26. 8. 2009 a oprávněný podal návrh na nařízení exekuce podle výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek pro dosud nesplacenou část pohledávky dne 2. 11. 2009, tzn. ve lhůtě do 3 měsíců od nabytí právní moci usnesení o zrušení konkurzu. K promlčení pohledávky proto nemohlo dojít.
Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a jeho usnesení potvrdil . Vzhledem k námitce nesprávného vyznačení právní moci na rozhodnutí o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení zopakoval důkaz tímto usnesením o zrušení konkurzu, jež podle vyznačené doložky nabylo právní moci ke dni 26. 8. 2009, dále doplnil dokazování konstatováním obsahu části konkurzního spisu, týkající se doručování uvedeného usnesení, přitom zjistil, že toto usnesení bylo Ing. Š. doručeno 17. 8. 2009 do vlastních rukou a L. K. náhradním způsobem v tomtéž měsíci. Soud neučinil žádná zjištění nasvědčující tomu, že by právní moc nastala k dřívějšímu datu, a pouze poukázal na to, že se ve svém dřívějším rozhodnutí dopustil zmatečnosti, neboť v této souvislosti uvedl datum 28. 6. 2009 a rovněž 26. 8. 2009.
Povinný napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolání podal z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přitom vytýká, že konkurzní soud nerozhodl o změně účastníka podle §107a o. s. ř., resp. o návrhu ze dne 18. 11. 2003 věřitele č. 29 – Česká spořitelna a. s. na změnu účastníka v důsledku postoupení pohledávky. Dovolatel rovněž vznáší otázku, zda nesoulad výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek se seznamem samotným je překážkou nařízení exekuce či důvodem pro její zastavení. Poukazuje na to, že v upraveném seznamu přihlášených pohledávek na č. l. 413 je předmětná pohledávka vyčíslena částkou 1.507.229,80 Kč, ve výpisu ze seznamu na č. l. 417 je uvedena částka 2.197.762,80 Kč, avšak výše pohledávky věřitele ke dni vystavení výpisu činila již jen 1.431.631,80 Kč. Neshoduje se ani označení věřitele a právní důvod pohledávky v upraveném seznamu a ve výpisu. „Další otázkou zásadního právního významu“ je, zda lze aplikovat §45 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání ve znění od 1. 5. 2000, podle něhož lze na základě seznamu přihlášek pro zjištěnou pohledávku, kterou úpadce výslovně nepopřel, vést po zrušení konkurzu výkon rozhodnutí na úpadcovo jmění, i v případě, že úpadci nebyla dána možnost vyjádřit své stanovisko k přezkoumávaným pohledávkám. Z protokolu o prvním přezkumném jednání dne 10. 10. 2001 vyplývá, že úpadce nebyl soudem na své stanovisko dotázán, ačkoli nemůže svévolně pohledávku popřít. Podle závěru Nejvyššího soudu obsaženého v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2917/2007 ze dne 25. 6. 2009 může úpadce tuto námitku uplatnit na obranu proti nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce podle seznamu přihlášek. Dovolatel rovněž prosazuje, že pohledávka je promlčena a opět zpochybňuje správnost data vyznačeného krajským soudem na doložce rozhodnutí o zrušení konkurzu (26. 8. 2009). Přihlášeným věřitelům L. K. a Ing. J. Š. mělo být doručeno již uložením dle §49 o. s. ř., a to dne 28. 6. 2009 a dne 21. 6. 2009; právní moci rozhodnutí nabylo tedy 14. 7. 2009 a ne až 26. 8. 2009. Konkurzní soud uvedeným věřitelům doručoval opakovaně, ačkoli neměl. Otázkou zásadního právního významu tedy je, zda v případě opakovaného doručování téže zásilky téže osobě je pro počátek lhůty k odvolání rozhodující první (účinné) doručení či až doručení v poslední řadě. Povinný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a dovolání povinného nedůvodné. K námitce, že exekuční titul není způsobilý, protože v něm uvedený věřitel se nikdy nestal účastníkem konkurzního řízení (nebylo rozhodnuto dle §107a o. s. ř.), oprávněná uvádí, že touto otázkou se odvolací soud nezabýval a nemůže tedy ani založit přípustnost dovolání. Odvolací soud se blíže nezabýval ani námitkou nesouladu výpisu z upraveného seznamu přihlášených pohledávek s tímto seznamem. Oprávněná je toho názoru, že výpis je pouze potvrzením o exekučním titulu, jímž je seznam přihlášených pohledávek, a ten je rozhodující. Zjistil-li soud nesoulad mezi výpisem a seznamem, nastává totožná situace jako v případě chyb v písemném vyhotovení rozsudku oproti tomu, jak byl vyhlášen. Takové chyby lze napravit postupem podle §164 a násl. o. s. ř., stejně jako chyby v psaní a počtech ve výpisu ze seznamu, a to vystavením nového výpisu. Výtkou, že povinnému konkurzní soud nedal možnost vyjádřit své stanovisko k přezkoumávané pohledávce, se odvolací soud rovněž nezabýval, takový neexistující závěr tudíž nelze přezkoumávat v dovolacím řízení. Povinný námitku vznesl až v odvolacím řízení, přičemž nepopřel, že byl řádně k přezkumnému jednání předvolán, ani netvrdil, že mu v účasti na jednání bránila nějaká objektivní překážka. K přezkumnému jednání se dostavil pozdě a své stanovisko k jednotlivým pohledávkám mohl sdělit soudu písemně již před jednáním, což však také neučinil. Otázka, zda v případě opakovaného doručení téže zásilky je rozhodující první či druhé účinné doručení, oprávněná uvádí, že podle §44a a §13 odst. 6 zákona č. 328/1991 Sb. účinky usnesení o zrušení konkurzu nastávají vyvěšením na úřední desce soudu, resp. uplynutím lhůty pro podání odvolání ode dne vyvěšení na úřední desce, přičemž usnesení se stane pravomocným teprve tehdy, uplyne-li lhůta pro podání odvolání tomu z účastníků, kterému bylo doručeno nejpozději. Protože se nepodařilo usnesení doručit osobně, bylo doručováno vyvěšením na úřední desce v srpnu 2009. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl a uložil povinnému povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej část první, čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Předně je třeba uvést, že námitka povinného, že mu jako úpadci v rámci přezkumného jednání konkurzního soudu nebyla dána možnost vyjádřit své stanovisko k přezkoumávaným pohledávkám, není opodstatněná. Ze spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 20 K 65/99 (viz č. l. 67) se podává, že povinný nebyl vyloučen z možnosti účastnit se přezkumného jednání konaného dne 11. 10. 2001, jak tvrdí, tedy ani možnosti popřít některou z přihlášených pohledávek, byl řádně předvolán, avšak dostavil se až v průběhu schůze věřitelů, probíhající po skončení prvního přezkumného jednání. Měl možnost uplatnit své námitky do skončení konkurzu.
K námitce povinného, že dovolací soud by se měl zabývat otázkou, zda v případě opakovaného doručování téže zásilky je pro počátek lhůty k odvolání rozhodující první účinné doručení či až doručení v poslední řadě, je třeba uvést, že na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud k námitce nesprávně vyznačeného data nabytí právní moci na usnesení o zrušení konkurzu doplnil důkazní řízení čtením části konkurzního spisu a zjistil, že uvedené usnesení bylo sice dvěma shora jmenovaným konkurzním věřitelům doručováno opakovaně, avšak z důvodu předchozího vrácení zásilky jako nedoručené; Ing. Š. bylo řádně doručeno dne 17. 8. 2009, kdy zásilku osobně převzala (viz č. l. 453a konkurzního spisu), a L. K. bylo doručeno náhradním způsobem v tomtéž měsíci (srov. též protokol o jednání před odvolacím soudem na č. l. 183 a odůvodnění dovoláním napadeného usnesení).
Pokud se však týká tvrzení povinného, že konkurzní soud nerozhodl o návrhu věřitele č. 29 – Česká spořitelna a. s. ze dne 18. 11. 2003 na změnu účastníka v důsledku postoupení pohledávky (a tedy, že věřitel se nikdy nestal účastníkem konkurzního řízení, pročež seznam přihlášených pohledávek není způsobilým titulem pro výkon rozhodnutí), je třeba konstatovat, že odvolací soud se jím nikterak nezabýval. Protože se odvolací soud rovněž tak nezabýval ani námitkou nesouladu výpisu ze seznamu přihlášených pohledávek se seznamem samotným (rozdílností ve výši pohledávky, v označení věřitele a právního důvodu vzniku pohledávky), je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud tedy postupoval podle §243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.
předsedkyně senátu