ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4983.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 4983/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně J. H. , proti žalované H. H. , zastoupené Mgr. Janem Harcubou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Palackého 1327, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 20 C 285/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015, č. j. 28 Co 156/2015-147, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb. /dále jen „o.s.ř.“/) jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015, č. j. 28 Co 156/2015-147 (k němuž se žalobkyně písemně vyjádřila), odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř., neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o.s.ř.).
Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Ve vztahu k přípustnosti dovolání (podle §237 o.s.ř.) totiž – po citaci uvedeného ustanovení – uvedla již jen následující: „… je třeba vyjasnit otázku cenových předpisů, ujednání o cenách a jejich aplikaci při koupi nemovité věci v exekuci, otázku přiměřenosti kupní ceny atd.“ . Z uvedeného slovního spojení však nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Shora specifikovaná dovolatelčina žádost totiž významově neodpovídá žádnému ze zmíněných kritérií přípustnosti dovolání a navíc je formulována natolik vágně, že může znamenat prakticky kterékoli z nich. Z povahy věci ovšem vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení §237 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14).
Již z předchozího textu je navíc zřejmé, že dovolatelka ani dostatečně nespecifikovala, které konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, předkládá dovolacímu přezkumu, a tyto otázky nelze (jednoznačně) identifikovat ani z celkového obsahu dovolání. Z něj pouze vyplývá, že při posouzení otázky platnosti kupní smlouvy ze dne 19. prosince 2013 (smlouvy o úplatném převodu vlastnictví k bytové jednotce, o jejíž vyklizení v dané věci šlo) se prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek zřejmě pokoušela dosáhnout použití ustanovení §2 odst. 3 zákona o cenách (zákona č. 526/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V této souvislosti je však zapotřebí předeslat, že v dovolacím řízení lze přezkoumat pouze správnost právních závěrů, které odvolací soud přijal; „neexistující“ právní závěry přezkoumávat nelze. Při řešení otázky platnosti uvedené kupní smlouvy však odvolací soud žádný závěr s odkazem na citované ustanovení neučinil, a dovolací soud dodává, že – vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu – ani učinit nemohl (zjištěný skutkový stav mu neumožňoval takový závěr přijmout), neboť dovolatelka v nalézacím řízení ani netvrdila existenci příslušných právně významných skutečností.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. prosince 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu