ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.5202.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 5202/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobce P. H. , zastoupeného JUDr. Milanem Matulou, advokátem se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, nábřeží Dukelských hrdinů 561, proti žalované J. P. , zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Poláškova 2, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 16 C 40/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2014, č. j. 11 Co 747/2013-63, ve znění opravného usnesení ze dne 20. února 2014, č. j. 11 Co 747/2013-68, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Milana Matuly, advokáta se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, nábřeží Dukelských hrdinů 561, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaná (zastoupena advokátem) podala včasné dovolání proti rozsudku ze dne 28. 1. 2014, č. j. 11 Co 747/2013-63, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 2. 2014, č. j. 11 Co 747/2013-68, kterým Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí (soudu prvního stupně) ze dne 20. 2. 2013, č. j. 16 C 40/2012-19, jímž jí byla uložena povinnost vyklidit tam specifikovaný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (k němuž bylo podáno vyjádření) Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu