ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.5450.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 5450/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Mgr. S. H. , zastoupeného Mgr. Martinem Círem, advokátem se sídlem v Mochově, Na Rybníčku 332, proti povinným 1) A. S. , 2) A. S. , zastoupeným Mgr. Terezou Horáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Chotovická 1788/10, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 2515/2011, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2013, č. j. 21 Co 568/2012-49, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 19. 2. 2013, č. j. 21 Co 568/2012-49, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), jenž je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013).
Zpochybňují-li dovolatelé závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu poukazem na odklad jeho vykonatelnosti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 26 Cdo 3506/2009-421, přehlíží, že touto okolností se odvolací soud zabýval (srov. jednání dne 5. 2.2013 č. l. 47).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. června 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu