ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.59.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 59/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobkyně městské části Praha 1 , se sídlem Praha 1, Vodičkova 18, IČO 00063410, zastoupené JUDr. Jiřím Linkem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 791/39, proti žalovanému Mgr. P. R. , zastoupenému JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem Praha 4, Za Zelenou liškou 967/2b, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 137/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2014, č. j. 58 Co 22/2014-105, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný (zastoupen advokátem) podal včasné dovolání proti rozsudku ze dne 13. 3. 2014, č. j. 58 Co 22/2014-105, jímž Městský soud v Praze (odvolací soud) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) ze dne 16. 5. 2013, č. j. 27 C 137/2008-70, kterým byla žalovanému uložena povinnost vyklidit byt tam specifikovaný do 15 dnů od přidělení přístřeší a rozhodnuto o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Prakticky jedinou dovolací námitkou, že soud prvního stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces (ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) tím, že jednal a o věci rozhodl v jeho nepřítomnosti, uplatnil dovolatel zmatečnostní vadu (§229 odst. 3 o. s. ř.), k níž může dovolací soud přihlédnout jen v případě, je-li dovolání přípustné (242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); sama o sobě však přípustnost dovolání založit nemůže a je řešitelná pouze cestou žaloby pro zmatečnost.
O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§243 písm. a/ o. s. ř.),
který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu