ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.82.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 82/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Ing. V. T. , zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, PhD., advokátem se sídlem Praha 1, Na Příkopě 391/7, proti žalovanému J. T., zastoupenému JUDr. Klárou Samkovou, PhD., advokátkou se sídlem Praha 2, Španělská 6, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 48/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2014, č. j. 55 Co 343/2013-176, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Jana Pavloka, PhD., advokáta se sídlem Praha 1, Na Příkopě 391/7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 4. 2014, č. j. 55 Co 343/2013-176, potvrdil rozsudek ze dne 9. 5. 2013, č. j. 41 C 48/2011-121, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) uložil žalovanému vyklidit ve výroku specifikovaný byt do 4 měsíců od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupen advokátkou) včasné dovolání, k němuž se žalobce vyjádřil prostřednictvím svého advokáta.
Dovolání však není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „o. s. ř.“), neboť zčásti uplatnil dovolatel jiný (nezpůsobilý) dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 3 o. s. ř., a v posouzení rozhodných právních otázek je napadené rozhodnutí v souladu s aktuální rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Dovolatel sice výslovně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a dovozuje nesprávnost napadeného rozhodnutí, obsahově tak však činí zejména prostřednictvím namítaných vad řízení, a námitek směřujících proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud vycházel, jež nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem.
Při posuzování dovolacích námitek vztahujících se k hmotněprávnímu posouzení věci (aplikaci ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do 31. 12. 2013 – dále jen „obč.zák.“) dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§243f odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení právní otázky, že v daném případě nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák., neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (navazující na dovolatelem označené rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 1096/2010), od níž není důvod se odchýlit. Přitom při posouzení věci podle §3 odst. 1 obč. zák. vzal v úvahu nejen zjištěné právně významné okolnosti na straně dovolatele, nýbrž i na straně žalobce, a jeho úvaha odpovídá zjištěným okolnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená.
Nepřípadná je námitka dovolatele, že odvolací soud „potvrdil a nikoliv odepřel“ výkon vlastnického práva žalobce. Odvolací soud toliko potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě vyhověno, a to poté, co přisvědčil jeho právnímu posouzení věci v tom směru, že v dané věci není dán důvod pro odepření výkonu vlastnického práva žalobce.
Protože dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 11. června 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu