ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.100.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 100/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně D. K , zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem, se sídlem ve Svinařově, Hlavní 241, PSČ 273 05, proti žalovanému Bytovému družstvu KLOBOUKOVA 2229-2230 , se sídlem v Praze 4, Kloboukova 2230, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 26769042, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Vrzalem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Jaurisova 514/6, PSČ 140 00, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu a vzájemné žalobě o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 138/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2012, č. j. 14 Co 306/2012-77, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala určení, že výpověď z nájmu bytu č. 7 v obytném domě v ulici K., v katastrálním území Ch., část obce Ch. v obci P. (dále jen „družstevní byt“), je neplatná. Žalovaný (dále též jen „bytové družstvo“) v řízení uplatnil vzájemnou žalobu o vyklizení družstevního bytu.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 9. února 2012, č. j. 38 C 138/2011-40, ve znění usnesení ze dne 2. března 2012, č. j. 38 C 138/2011-45, žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu družstevního bytu zamítl, (výrok I.), uložil žalobkyni vyklidit družstevní byt a předat jej bytovému družstvu (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Žalobkyně byla členkou bytového družstva a nájemkyní družstevního bytu.
2) Žalobkyně nezaplatila nájemné a úhrady za plnění poskytované s užíváním družstevního bytu za měsíce leden až listopad 2010. Dlužná částka činila více jak 73.850 Kč; převyšovala trojnásobek měsíčního nájemného a úhrad za plnění spojené s užíváním bytu.
3) Žalobkyni byla 29. března 2011 doručena výpověď bytového družstva z nájmu družstevního bytu (dále též jen „výpověď“).
4) Usnesením ze 13. prosince 2010, č. j. 67 EXE 5217/2010-9, které nabylo právní moci 16. února 2011, nařídil Obvodní soud pro Prahu 4 proti žalobkyni exekuci k vymožení pohledávky R. Š.
5) Podle exekučního příkazu soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové (dále jen „soudní exekutorka“) z 21. března 2011, č. j. 091 EX 1133/10-014, měla být pro vymožení dlužné částky s příslušenstvím exekuce provedena postižením jiných majetkových práv žalobkyně, a to jejích členských práv a povinností v bytovém družstvu (dále též jen „členský podíl“).
6) Z potvrzení soudní exekutorky z 27. září 2011 vyplývá, že soudní exekuce skončila vymožením pohledávky, příslušenství, nákladů exekuce a nákladů oprávněného (R. Š.), čímž došlo k zániku účinků exekučního příkazu postihujícího členský podíl žalobkyně.
Na tomto základě dospěl soud prvního stupně k závěru, podle něhož členství žalobkyně v bytovém družstvu a taktéž její nájem družstevního bytu zanikly vydáním exekučního příkazu postihujícího členský podíl žalobkyně, pročež je výpověď z nájmu družstevního bytu daná bytovým družstvem „nicotným právním úkonem a jako takové není nutno se její neplatnosti dovolávat.“
Protože její nájem zanikl, užívá žalobkyně družstevní byt bez právního titulu; je tudíž povinna družstevní byt vyklidit a má nárok toliko na zajištění přístřeší. Přitom „i když byla exekuce zastavena, neznamená to, že se obnovuje nájem bytu. (...) Pokud se žalobkyni obnovilo členství v družstvu, což nebylo prokázáno, je tzv. ‚nebydlícím členem‘,“ konstatoval soud prvního stupně.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok), změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o vyklizení bytu (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení (třetí až šestý výrok).
Odvolací soud - poté, kdy zopakoval a doplnil dokazování - vyšel dále z toho, že:
1) Výpověď byla žalobkyni doručena nikoli 29. března, ale již 24. března 2011.
2) Exekuce proti žalobkyni byla provedena zčásti srážkami ze mzdy a zčásti její „dobrovolnou“ platbou oprávněnému (R. Š.).
Odvolací soud dovodil, že „pokud (...) došlo k vymožení exekvované částky (...) jinými způsoby provedení exekuce než postižením členských práv a povinností žalobkyně v družstvu, mělo ohledně exekučního příkazu č. j. 091 EX 1133/10-014 správně dojít k částečnému zastavení exekuce (...). Pokud se tak v rozporu se zákonem nestalo, nelze toto pochybení (...) připisovat k tíži žalobkyně.“ Provedení exekuce bylo dle názoru odvolacího soudu za daných okolností nutné „postavit naroveň“ zastavení exekuce a aplikovat analogicky §231 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). K obnovení členství žalobkyně v družstvu, s nímž je podle odvolacího soudu „jednoznačně spojeno“ obnovení nájmu družstevního bytu, došlo ke dni skončení exekuce (tj. k 27. září 2011). Z tohoto důvodu neshledal odvolací soud nárok na vyklizení družstevního bytu, uplatněný vzájemnou žalobou, důvodným.
Protože žalobkyně v období mezi vydáním exekučního příkazu postihujícím její členský podíl a skončením exekuce nebyla členkou bytového družstva, respektive nájemkyní družstevního bytu, dospěl odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2008, sp. zn. 26 Cdo 3842/2007, uveřejněný pod číslem 33/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k závěru, že žalobu o určení neplatnosti výpovědi je třeba „z důvodu nedostatku věcné aktivní legitimace zamítnout.“
Proti druhému (měnícímu) výroku rozsudku odvolacího soudu a proti závislému čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení podalo bytové družstvo dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a zároveň vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování [ohlašujíc uplatnění dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.]. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že byť byla exekuce „fakticky ukončena“, nedošlo k jejímu pravomocnému zastavení ve smyslu §231 odst. 2 obch. zák., a proto nemohlo dojít ani k obnovení účasti žalobkyně v bytovém družstvu. Nesouhlasí také s tím, že by spolu s obnovením členství mělo docházet k obnovení nájmu družstevního bytu, jakož ani s tím, že by k obnovení členství, resp. nájmu družstevního bytu mělo dojít s účinky ex nunc (s poukazem na znění §233 odst. 2 obch. zák.).
Konečně pak dovolatel oponuje závěru o nepřiměřeném postupu soudní exekutorky, který je přičítán k jeho tíži, a to aniž by byl v řízení takový postup prokázán, respektive aniž by v tomto řízení byl soud „oprávněn“ postup soudní exekuce hodnotit či přezkoumávat.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že „o exekuci“ (rozuměj: vydání exekučního příkazu, jímž byl postižen členský podíl žalobkyně v bytovém družstvu) byl dovolatel informován, a že pokud „v tomto období žalovaný konal, musel si být vědom skutečnosti, že jeho úkony jsou neplatné.“ Žalobkyně dále dovozuje, že vydala-li soudní exekutorka „doklad o tom, že členství žalobkyně se obnovuje, měl (...) žalovaný při nejbližším možném termínu vzít opětovný vznik členství toliko na vědomí.“ Z toho, že se jak dovolatel, tak žalobkyně chovali, jako by členství žalobkyně nebylo „přerušeno“, žalobkyně vyvozuje, že „obě strany vzaly (...) obnovení členství jako omisivní.“
Dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že ačkoli dovolatel ohlašuje uplatnění dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř., posuzováno podle obsahu je dovolání pouze kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, jíž je vyhrazen dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V mezích dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolací soud zkoumá, zda právní posouzení věci obstojí na základě v řízení učiněných skutkových závěrů, a to bez zřetele k tomu, zda tyto skutkové závěry jsou rovněž zpochybněny prostřednictvím dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř. (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodné §231 odst. 1 a 2 obch. zák. ve znění zákona č. 269/2007 Sb. a §714 věta první zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ve znění zákona č. 107/2006 Sb.
Podle §231 odst. 1 obch. zák. členství zaniká písemnou dohodou, vystoupením, vyloučením, prohlášením konkursu na majetek člena, zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku člena, pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po právní moci usnesení o nařízení exekuce nebo zánikem družstva.
Podle §231 odst. 2 obch. zák. jestliže byl zrušen konkurs na majetek člena z jiných důvodů než po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, jeho členství se obnovuje; jestliže již družstvo vyplatilo jeho vypořádací podíl, musí jej do 2 měsíců od zrušení konkursu družstvu nahradit. To platí obdobně i v případě, že byl pravomocně zastaven výkon rozhodnutí postižením členských práv a povinností člena v družstvu nebo pravomocně zastavena exekuce podle zvláštního právního předpisu.
Podle §714 věty první obč. zák. zánikem členství osoby v bytovém družstvu zanikne její nájem bytu.
V projednávané věci není pochyb o tom, že žalobkyni ke dni vydání exekučního příkazu k postižení jejího členského podílu v bytovém družstvu po právní moci usnesení o nařízení exekuce (tj. k 21. březnu 2011) zaniklo členství v družstvu (§231 odst. 1 obch. zák.) a spolu s ním i její nájem družstevního bytu (§714 věta první obč. zák.).
Přitom platí, že výpověď z nájmu družstevního bytu daná až poté, kdy členství v družstvu zaniklo (tedy výpověď daná osobě, která již není nájemcem družstevního bytu), nemůže vyvolat žádné právní účinky (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2008, sp. zn. 26 Cdo 3842/2007, uveřejněný pod číslem 33/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Byla-li výpověď z nájmu družstevního bytu daná bytovým družstvem žalobkyni doručena (nejdříve) 24. března 2011, stalo se tak až poté, kdy členství žalobkyně v bytovém družstvu a spolu s ním i její nájem družstevního bytu zanikly v důsledku postižení jejího členského podílu exekucí. Taková výpověď nemohla vyvolat žádné právní účinky.
Otázkou obnovení účasti člena v družstvu zaniklé v důsledku vydání exekučního příkazu, kterým byl postižen jeho členský podíl, se Nejvyšší soud zabýval naposledy v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodněprávního kolegia ze dne 20. května 2015, sp. zn. 31 Cdo 2827/2012, který je veřejnosti dostupný (stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po 1. lednu 2001) na webových stránkách Nejvyššího soudu (dále jen „rozsudek velkého senátu“).
V rozsudku velkého senátu Nejvyšší soud nově formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož termín „zastavení exekuce“ obsažený v §231 odst. 2 obch. zák. je třeba vykládat tak, že kromě zastavení exekuce podle §55 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), respektive §268 a násl. o. s. ř., zahrnuje též další způsoby zániku účinků exekučního příkazu postihujícího členská práva a povinnosti člena družstva, s výjimkou případů, v nichž byla vymáhaná povinnost splněna z prostředků získaných postižením členských práv a povinností. K obnovení účasti pak dochází bez dalšího již v okamžiku zániku účinků exekučního příkazu, jímž byly členská práva a povinnosti postiženy.
Potud velký senát občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu svým rozhodnutím překonal závěry dosavadní judikatury na dané téma.
Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu dále vysvětlil, že obnovením účasti dochází k obnovení všech členských práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, jejichž součástí jsou v bytovém družstvu zpravidla též práva a povinnosti z nájmu družstevního bytu. Tedy, že dojde-li k obnovení členství v bytovém družstvu, obnoví se spolu s ním též nájem družstevního bytu zaniklý v důsledku zániku členství (§714 věta první obč. zák.).
Oba posledně uvedené závěry se plně prosadí i v projednávané věci. Ani zde nebyla vymáhaná povinnost splněna z prostředků získaných postižením členského podílu žalobkyně; její členství v bytovém družstvu a spolu s ním i její nájem družstevního bytu se (v okamžiku zániku účinků exekučního příkazu k postižení členského podílu) obnovily.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal v řízení ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 4, §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 7. května 2013, ve výši 1.500 Kč a z náhrady paušálních výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč. Po připočtení 21% sazby daně z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 378 Kč tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalovaného celkem 2.178 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu