ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1505.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 1505/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci úpadce ICOM a. s. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 49454676, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 (10) K 18/2002, o částečném rozvrhu, o dovolání konkursního věřitele Mgr. Jiřího Zrůstka , advokáta, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, jako správce konkursní podstaty úpadce INTERNATIONAL INVEST s. r. o., identifikační číslo osoby 45475792, zastoupeného Mgr. Tomášem Troupem, advokátem, se sídlem v Praze 9 – Vysočanech, Rubeška 393/7, PSČ 190 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. července 2014, č. j. 3 Ko 18/2013-3652, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Rozvrhovým usnesením ze dne 20. června 2013, č. j. 39 (10) K 18/2002-3042, povolil Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“) částečný rozvrh výtěžku zpeněžení konkursní podstaty úpadce (ICOM a. s.) jeho věřitelům, tak, že každá zjištěná pohledávka bude v částečném rozvrhu uspokojena poměrně, a to do výše 81,7842 % s tím, že k uspokojení těchto pohledávek bude použito částky 142 miliónů Kč a konkretizoval, jak budou v tomto poměru uspokojeny pohledávky konkursních věřitelů.
O odvolání úpadce a věřitelů M. M. a R. L. rozhodl Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením tak, že zamítl návrhy odvolatelů na přerušení odvolacího řízení (první výrok) a změnil usnesení konkursního soudu tak, že částečný rozvrh se nepovoluje (druhý výrok).
Dovolání konkursního věřitele Mgr. Jiřího Zrůstka, jako správce konkursní podstaty úpadce INTERNATIONAL INVEST s. r. o., proti usnesení odvolacího soudu, jež je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí především na tom, že ač jsou zde dodatečná uznání popřených pohledávek dovolatele správcem konkursní podstaty úpadce, jež konkursní soud prohlásil v uznaném rozsahu za zjištěné (usnesením ze dne 7. září 2012, usnesením ze dne 7. května 2013 a usnesením ze dne 14. května 2013), trvají nadále účinky popření těchto pohledávek konkursními věřiteli č. 12 a 13 a incidenční spor o těchto pohledávkách (vedený u konkursního soudu pod sp. zn. 15 Cm 134/2008) nebyl dosud pravomocně ukončen (o odvolání úpadce proti rozsudku ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 13 Cm 134/2008-239, jímž konkursní soud určil, že pohledávka dovolatele je po právu ve výši 155.822.712 Kč, dosud nebylo rozhodnuto).
Dovolatel těmto závěrům oponuje prostřednictvím dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), snášeje argumenty na podporu úsudku, že odvolací soud měl vyjít z rozhodnutí konkursního soudu (lhostejno, zda šlo o rozhodnutí o vedení řízení) o zjištění pohledávek dovolatele následkem jejich dodatečného uznání, jakož i argumenty na podporu závěru, že úpadce je osobou, jež nebyla oprávněna podat odvolání proti rozsudku v incidenčním sporu, takže takové odvolání nemá suspenzívní účinek.
Podstata věcného přezkumu správnosti rozvrhového usnesení vůči konkursním věřitelům tkví v posouzení, zda podle pravidel určených zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „ZKV“), bude mezi konkursní věřitele rozvržen dosažený výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty způsobem, jenž bude odpovídat jejich zjištěným pohledávkám (v návaznosti na výsledky přezkumného jednání a incidenčních sporů vyvolaných popěrnými úkony); srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2106/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2013, pod číslem 49 (které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
S přihlédnutím k jednoznačné dikci §25 odst. 1 ZKV (jež určuje, že rozhodnutí soudu o pravosti, výši nebo pořadí popřených pohledávek jsou účinná proti všem věřitelům), je závěr, že v řízení o odvolání proti usnesení konkursního soudu o částečném rozvrhu není odvolací soud povolán předběžně posuzovat úspěšnost odvolání proti rozhodnutí konkursního soudu v incidenčním sporu (včetně včasnosti a přípustnosti odvolání) triviální a odtud vzešlý úsudek (že před ukončením odvolacího řízení v incidenčním sporu není částečný rozvrh na místě) odpovídá shora citovanému usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2106/2010.
Prostřednictvím dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř. (jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) zpochybňuje dovolatel závěr odvolacího soudu, že správce konkursní podstaty úpadce se při přípravě částečného rozvrhu nezabýval některými pohledávkami za podstatou. Vzhledem k tomu, že samostatným důvodem pro nevydání usnesení o částečném rozvrhu je již skutečnost, že trvá spor o existenci části popřených pohledávek, je zkoumání, zda je dán tento dovolací důvod, bezpředmětné (nemělo by žádný vliv na výsledek dovolacího řízení); srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2015
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu