ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1761.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 1761/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelů a) P. P., b) JUDr. M. P., zastoupených Mgr. Jiřím Fialou, advokátem, se sídlem ve Frýdku – Místku, Novodvorská 667, PSČ 738 01, za účasti RIO Media a. s. , se sídlem v Praze 9, Kovanecká 30/2124, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 28216733, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o určení neexistence nároku na slevu z ceny, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 146/2010, o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2012, č. j. 14 Cmo 514/2011-117, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit společnosti RIO Media a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. června 2011, č. j. 73 Cm 146/2010-75, určil, že „žalovaný nemá z důvodu jím uvedených v oznámení o slevě ze dne 30. listopadu 2009 nárok na slevu uplatněnou podle článku 5.2.17 a 5.2.15 akviziční smlouvy ze dne 11. února 2009“ (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem změnil Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. a navrhujíce, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání, jež je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.
Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož navrhovatelům nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavní soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu, či nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu).
Na uvedených závěrech nemohou nic změnit ani v dovolání předestírané okolnosti projednávané věci. Poukazují-li dovolatelé na spornost nároku na slevu a z ní plynoucí pochybnosti, komu (které straně „akviziční“ smlouvy) měla banka poukázat peněžní prostředky složené na „vázaný jistotní účet“, uvádějíce, že „bylo konstatováno, že se banka bude řídit rozsudkem soudu v této věci“, přehlížejí, že banka není účastníkem tohoto řízení a soudní rozhodnutí by pro ni nebylo z tohoto důvodu závazné. Již proto dovolatelům naléhavý právní zájem na požadovaném určení nesvědčí. Navíc, mají-li dovolatelé za to, že buď společnost RIO Media a. s., anebo banka jsou povinny zaplatit jim určitou částku, měli (mohli) – jak přiléhavě uzavřel odvolací soud – podat (proti té osobě, o níž se domnívají, že jim požadovanou částku dluží) návrh (žalobu) na zaplacení; v řízení o takovém návrhu by soudy jako předběžnou otázku posoudily (mimo jiné) i oprávněnost požadavku společnosti RIO Media a. s. na slevu z ceny.
Zabývat se dovoláním meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto a společnosti RIO Media a. s. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupce společnost RIO Media a. s. za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, ve znění účinném do 7. prosince 2013, ve výši 3.100 Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti RIO Media a. s. k tíži dovolatelů celkem 4.114 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 24. června 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu